Současné období sama nazývá školou trpělivosti. Na pravé ruce už čtyři týdny nosí ortézu. Zvyká si, že musí vše zvládat levou, případně prosit o pomoc ostatní. „Jsem relativně soběstačný, netrpělivý člověk. Obě tyto vlastnosti musely jít stranou,“ řekla.
Koncem září jste podstoupila operaci. Kdy se ukázalo, že na ni budete muset jít?
Ono by to možná šlo i bez toho. Ale už pár let jsem se snažila o rameno starat víc než normálně, protože vím, že jsem tam nějakou disbalanci měla. Teď mi přišlo, že to bolelo víc a víc a poslední měsíc ještě víc. Takže jsem se rozhodla poslechnout pana doktora, který říkal, že pro další volejbalové fungování je to nezbytné.
Bolelo vás to i v normálním životě?
Jak kdy, ale někdy i jo. Jak jsem možná trénovala trošičku míň, než jsem byla zvyklá, tak svaly trochu ochably, potom se to trochu zhoršilo. Ze začátku sezony to bylo celkem v pohodě, ale jak jsme skončily cestovat po turnajích, tak jsem zároveň trošku přestala trénovat a tím to začalo víc bolet. Když už se to kazí, tak se to kazí.
Jak dlouho jste byla v nemocnici?
Jen den. Ráno jsem přišla, operovali to, druhý den jsem odešla. Teď mám čtvrtý týden ortézu, jsem celkem nehybná, v rameni nemůžu zvedat ruku. Už rehabilituju zhruba deset dní, chodím na různé mikroproudy a magnety. Pak mě čeká rozhýbávání, snad už v blízké době. V úterý jdu na kontrolu, doufám, že začnu rozhýbávat od té doby, ale doktor vždycky řekne, ať ještě vydržím.
A volejbal pak přijde kdy?
Doufám, že s rozhýbáváním přijde volejbal už relativně rychle. Ale je otázka, v jaké formě. Podle toho, jak to bude bolet. Neumím si to představit, nikdy jsem to neměla, takže nemám tu zkušenost.
Byla jste už někdy v nemocnici?
To už ano. Bývala jsem nemocná, když jsem byla malá, takže asi jednou, dvakrát. A pak jsem byla na operaci slepého střeva.
Jak jako aktivní člověk snášíte, že máte pravou ruku nefunkční?
Určitě to není jednoduché. Je to pro mě zajímavá škola, jsem relativně soběstačný, netrpělivý člověk. Obě tyto vlastnosti musely být trochu upozaděny. Musím si nechávat od lidí pomoct. Včera jsem se zrovna ptala paní recepční v jedné firmě, jestli by mi zapnula bundu, nejsem toho teď schopná. Určitě nejsem tak samostatná. Trpělivost se dá nádherně budovat, protože všechno mi trvá minimálně dvakrát tak dlouho, než jsem zvyklá. Ze začátku mi to hrozně lezlo na nervy, ale teď už jsem si zvykla a není to tak hrozné, takže to pro mě je i docela dobrá životní zkušenost.
Co jste mezitím podnikala?
Ze začátku toho moc nešlo. A ani teď. Nemůžu moc chodit, respektive když chodím dlouho, tak mě to začne bolet, takže potřebuju odpočívat. Tento týden jsem se přihlásila na týden Duální kariéry pod Českým olympijským výborem, což je takový vzdělávací program, který pomáhá sportovcům se zapojit do reálného života. Jsem z toho strašně spokojená, nadšená, jsem ráda, že máme šanci se něco dozvědět, přiučit. A jsem ráda, že nemusím být doma. Tohle není tak náročné, takže jsem za to ráda, že to můžu navštěvovat.
Koukáte už na to, co bude po kariéře?
Spíš se to teď sešlo, že se to koná a mám na to čas. Na druhou stranu si myslím, že je potřeba vždycky koukat trochu dopředu. Nechci být ten sportovec, který potom skončí a nebude vědět, co se sebou. Vždycky mě zajímaly činnosti kolem. Třeba s přítelem rozebírám, co se děje v jeho životě, práci. Z toho pohledu si myslím, že do profesního života částečně zasahuju, ale nikdy jsem se ho neúčastnila aktivně.
V jakém oboru přítel pracuje?
Je ve firmě, která prodává školení a následně školí lidi na různé dovednosti, znalosti.
Navštívila jste také zápas fotbalové reprezentace s Tureckem. To bylo poprvé, co jste vyrazila na národní tým?
Už jednou předtím jsem byla na tréninku, loni před zápasem s USA. Kopala jsem dokonce penaltu proti Petrovi Čechovi, což byl docela hezký zážitek. Zblízka jsem mu ji, myslím, jednu dala, ale tuším, že jsem si míč dala co nejblíž, jak to šlo. Když jsem si ho dala dál, tak jsem si ukopla palec, to nebylo ideální.
Jaká byla aktuální zkušenost?
Slyšela jsem, že to byl nic moc zápas, ale mně se to líbilo, nikdy jsem na takhle dobrém fotbalu nebyla. V televizi mi to přijde zkreslenější, nejsou vidět vzdálenosti mezi hráči. Občas mi v televizi připadá, že nevidím, kam přesně míč dopadne. Na stadionu je to mnohem jasnější, takže jsem říkala příteli, že zase na něco půjdu. A on je bývalý fotbalista, takže byl rád.
Po rozchodu se Slukovou jste zbytek domácích turnajů odehrála po boku Hany Skalníkové. Tušíte už, s kým budete hrát v další sezoně?
Chtěla bych to rozhodnout co nejdřív. Ale některé věci je potřeba zprocesovat. A to potřebuju nejen já, ale i lidi kolem. Nesnažím se to nějak hodně tlačit. Samozřejmě jsem netrpělivá, ale není to až tak o mně v tuto chvíli. Takže se uvidí. Až něco bude, tak se nebojte, řeknu vám.
