Talent zdědila po matce, která ještě pod jménem Svobodová získala na olympijských hrách v Sarajevu 1984 stříbro s československou štafetou běžkyň na lyžích.
I dcera nejdříve začínala s lyžováním. Malorážku si pověsila na záda až v patnácti letech - poté, co se nedostala do sportovního centra. "Biatlon je stejně zajímavější, otevřenější," říká.
Dlouho se o ní mluvilo jako o naději, loni se však Soukalová ze startovních listin vytratila. Neustále zápolila s únavou, podstoupila řadu vyšetření. Lékaři ji nepříjemně překvapili: EB virus, mononukleóza, zvětšená játra. Klidový režim, znělo doporučení.
"Přitom já jsem člověk, co neposedí!" směje se. Lety si zvykla na nabitý program: tréninky, závody, škola, každodenní velký výdej energie. "A pak přišlo - nic. Ale popravdě, já byla tak unavená, že jsem hlavně spala," přiznává.
Mistrovství světa v Ruhpoldingu sledovala pouze v televizi. Jakmile však dostala od lékařů povolení k menší zátěži, chtěla si přidávat. "A po třech týdnech jsem byla znovu na začátku."
Nucenou čtyřměsíční pauzu nakonec využila na dokončení studia na Vyšší umělecko-průmyslové škole v Jablonci nad Nisou. V závěrečné práci v oboru ražená medaile a mince navrhla biatlonové medaile pro mistrovství světa v Novém Městě na Moravě.
"Jsou kulaté, každá s pěti dírami jako symboly pěti terčů. Všechna písmena jsou vyražena na stuze, která je vsazena přímo do hrany medaile. Každý kus je originál," chlubí se.
Relaxuje kreslením, devět let hrála na klavír, zpívá. Se spolužákem dokonce natočila videoklip ke známé baladě Scarborough Fair. "Na to se ještě pořád dá někde koukat?" rozesměje se, když zjistí, že letitý výtvor středoškoláků jde pořád zhlédnout na youtube.com. "Vždyť je to takový poloamatérský. Točili jsme to na foťák," popisuje.
Návrh medailí od G. Soukalové
Hudba je jejím velkým koníčkem, pěvecký talent nezapře. Kamarádi už ji chtěli přihlásit do některé z televizních talentových soutěží.
Zatím budou muset počkat, stejně jako si na "její" medaile musí počkat případní úspěšní biatlonisté. Navržené kovy jsou sice už hotovy a vyraženy, ale uzamčeny v budově školy. "Na šampionátech jsou medaile stejně v kompetenci Mezinárodní biatlonové unie," připomíná. "Ale kdyby je někdo někdy v budoucnu využil, bylo by mi ctí," říká s tím, že možná jednou svůj návrh funkcionářům představí.
Na začátku letošní sezony se jim ale ukazuje zejména na tratích. Minulý víkend se zaskvěla jako členka bronzové smíšené štafety, v individuálním závodě Světového poháru skončila navzdory třem střeleckým chybám desátá.
Náročných tratí se přitom obávala. "Vůbec nejsem vytrvalostní typ. Kvůli nemoci ani nemám pořádně natrénováno. Ale jela jsem s čistou hlavou, pro radost," říká. Do ostré přípravy sice naskočila teprve před dvěma měsíci, na patnáctikilometrové trati však předvedla šestý nejrychlejší čas. "Cítila jsem se jak Alenka v říši divů."
Před sezonou jí prospěla změna, začala se připravovat po boku české jedničky Veroniky Vítkové pod vedením reprezentačního trenéra Jindřicha Šikoly. "Příprava je mnohem zábavnější, než když jsem trénovala sama."
Uvolněnost a pohoda je pro ni mimořádně důležitá. "Chci si to užívat," tvrdí. Mononukleóza jí dala větší rozhled. Méně se stresuje. I očekávání před víkendovými starty v Östersundu krotí. "Jsem mladá. Vím, že výsledky ještě asi nebudou pořád stabilní, jak si někdo myslí. Navíc po tom výpadku. Nemám zkušenosti ani natrénovaný základ," přiznává otevřeně.
Tlak ze závodění se slavným jménem po úspěšné mamince si nepřipouští. "Vždycky jsem doufala, že po ní něco budu mít. Ale nikdy jsem si nemyslela, že by se mi mohl povést až takový výsledek," vypravuje pohledná blondýna, jako by ani nevěřila, že se ve výsledkové listině ještě může posunout nahoru. "Ale ráda bych!"
