Je to nejtěžší závod svého druhu, tvrdí organizátoři každoročního extrémního armádního závodu Winter Survival. Na světě existuje celá řada dalších závodů s nálepkou extrémní a mnohdy vypadají i daleko "drsněji", jenže žádný z nich není určen primárně pro vojenské týmy. Navíc žádný z nich není tak komplexní.
Jen pro představu: během několika dní se nesčetněkrát závodníci vydrápou na vrcholky hor, sejdou dolů do údolí, kde se brodí desítky kilometrů po pás ve sněhu, šplhají na skály, ručkují na laně přes rokle, zachraňují kamarády, kterým se neudělalo z vyčerpání příliš dobře a navíc všechno, co momentálně k takovému výkonu a ke splnění úkolů potřebují, si nesou celou dobu na zádech, a to včetně jídla a pití. Celá soutěž je pochopitelně na čas - vyhrává nejrychlejší a nejpečlivější.
Večer, když se po všech útrapách soutěžící těší na klidný spánek a doplnění sil, musí si vybudovat provizorní nocleh v hlubokém sněhu a doufat, že je blížící se sněhová vichřice příliš nezasype.
A ráno celý kolotoč nanovo: znovu skály, další příkré sjezdy lesem, všudypřítomné nebezpečí zranění a navíc mokré věci, které si večer nestihli v silném vichru usušit. Snad se to povede během další mrazivé noci, kterou musí přečkat znovu ve sněhu kdesi uprostřed hor. Všichni chtějí vyhrát, ale vědí, že se silami musí šetřit, protože hned ráno je čeká další porce kilometrů.
Jeseníky nejsou žádné velehory, přesto patří k našim nejdivočejším místům.
Samotnou kapitolou jsou závodníci. Většinou jsou to už zkušení účastníci, kteří mají některý z ročníků za sebou. Nováčka v závodě poznáte po pár hodinách.
Omrzliny nebo odřeniny je ze závodu vyřadí a s nimi i celý jejich tým. Velké rozdíly jsou vidět už ve výstroji. Ti, kteří mají zkušenosti, ví, jak se obléct a co si vzít s sebou, aby jejich výbava byla funkční.
A letošní ročník Survivalu byl přitom jedním z nejtěžších v historii, kdy čtyřdenní závod dokončila jen desítka z původních osmnácti týmů. Organizátoři si letos dali záležet, aby dlouhé přesuny zimní krajinou byly co možná nejnáročnější.
Během dvou dnů královské etapy závodníci urazili přes 50 kilometrů. Pokud zabloudili, měli v nohách daleko více. Závodníky trápí i vrtkavé horské počasí. Chvíli sluníčko a teploty těsně nad nulou, o pár kilometrů dále ledový vichr s viditelností na dva metry.
Na některých závodnících bylo vidět, že právě přírodní podmínky jim dělají asi největší problémy. To, když se například s týmem vydrápete k dalšímu stanovišti pod skálou a zjistíte, že s promrzlýma rukama horolezecké lano sotva udržíte, natož aby pomohlo při několikametrovém skoku z vrcholku oné skály.
Kvůli těžkým podmínkám jde o opravdový extrém. Tvrdí to i "fantómové" celé historie závodu, rakouští vojáci ze školy horských vůdců a záchranářů v Saalfedenu. Těm se podařilo závod vyhrát čtyřikrát po sobě. Ačkoliv vždy všemi nástrahami propluli, vždycky tvrdili, že nic tak náročného v životě neabsolvovali.
Letos podruhé v řadě zvítězil tým z Univerzity obrany v Brně. Pro většinu týmů je však vítězstvím závod dokončit.
