Mobil je stále při ruce a několik posledních let lze fotky snadno šířit mezi známé i neznámé lidi na mnoha sociálních sítích. Jenže desítky fotek krajinek nebo notoricky známých záběrů z památek a měst se okoukaly. Fotky z Paříže má na Facebooku kde kdo.
Jak tomu dodat šťávu? No jasně, vyfotím se tam sám, případně s přáteli. Jenže donedávna to vyžadovalo buď někoho ze skupinky na fotce oželet, nebo poprosit někoho cizího, aby vás zvěčnil. Má to dvě nevýhody. Tou první je obvykle dost toporná scéna, tou druhou šance, že někdo vám s foťákem uteče, nebo v mnoha zemích bude za tuto záslužnou činnost vyžadovat bakšiš. Popřípadě se mu fotka vůbec nepovede, protože nebude pořádně vědět, co a jak má mačkat.
Doba pokročila a na sociálních sítích se zrodil fenomén selfie. Autportréty především chlubivé mládeže měly zpočátku jasná pravidla: co nejvyzývavější výraz a zrcadlo. Velká část selfie fotek tak měla velmi podobný styl, přesto se z nich stal celosvětový hit. Tehdy ještě často nešlo o selfie z terénu, obvykle se fotilo v koupelně, v šatně, prostě tam, kde je zrcadlo.
Samozřejmě od počátku tady byly pokusy o skupinové selfie, zatím s nataženou rukou fotografujícícho. Korunu tomu nasadil Samsung na posledních Oscarech (více zde). A pak už to byla jízda. Řidiči se fotí za jízdy, výrobci vymýšlejí mobily s předním fotoaparátem na úrovni hlavního. Dozvěděli jsme se, že selfie šíří vši a že se nelíbí muslimským duchovním.
Natažená ruka ovšem obvykle nestačí, aby byla fotka dostatečně dobrá. A tak nyní musíme odbočit k dalšímu fenoménu posledních let, kterým je outdoorová kamerka GoPro. Tu lze připevnit na řídítka kola, na kapotu auta nebo na helmu. Často si pak pohoví na tyčce, protože držet ji v ruce není příliš pohodlné. Zde musíme dodat, že podobné tyčky se léta letoucí používají jako monopody pro fotoaparáty. V principu pro trochu jiné použití, ale technicky to je dost podobné.
Těžko říct, koho to napadlo, ale tyčky pro kamerky nebo fotoparáty se s vhodným držákem perfektně hodí i pro mobily. A jistě to bylo mnohem dříve než před startem selfie mánie. První takové tyčky jsme viděli na veletrzích snad před deseti lety s nástupem prvních fotomobilů. Jenže tenkrát to nikoho nezajímalo, stejně jako přední foťáky na mobilech. Ty navíc výrobci (a operátoři) původně vůbec nepovažovali za nástroj pro fotografování, ale jako kamerku pro videohovory (pamatujete si na to?).
Loni se staly selfie tyčky hitem. Na trhu je velké množství nejrůznějších tyček s různým ovládáním a různými variantami přichycení mobilů. Kvalita je různorodá, některé jsou pevné, většina je teleskopických. Ceny se pohybují od pár stokorun po tisíce. Test některých modelů připravujeme, přičemž po prvním osahání je jasné, že šetřit se nevyplatí.
Ale zpět k samotnému fenoménu. Zkuste se projít po nějakém turisticky atraktivním místě a počítejte, na kolik selfie maniaků natrefíte. Když jsme začátkem ledna cestovali v rámci veletrhu CES po Nevadě a Kalifornii, tak na každém známém místě jsme narazili na více „selfařů“ s tyčkou než na klasiky, tedy na turisty fotící klasicky „panoramata“. A samozřejmě, samotný veletrh CES byl tyček úplně plný. A to jak s vystavenými produkty, tak v rukou aktivních „selfařů“, jak vidíte na následujícím snímku.
Jistě je pozitivní, že selfaři s tyčkou nejsou sobci, nefotí se obvykle sami, ale s celou rodinou/partou/kolemjdoucími. Když už fotí krajinky, tak z nadhledu. Nemusí se tlačit vepředu, stačí jim druhá nebo třetí řada. Tyčka je v podstatě kreativní nástroj, což je další plus.
Uvidíme, jak dlouho tento fenomén vydrží. Pokud vás zaujal, tak je to v podstatě docela levný koníček, tyčky nejsou drahé, ale doporučujeme pečlivý výběr.
