Prší, řeka se zvedla, ale jeden pohraničník je můj kamarád, už je to s ním domluvené. Tak jihokorejský pastor informuje další z lidí, jimž pomáhá utéct ze Severní Koreje, že dávají v sázku své životy.
Přesto rodiče se dvěma dcerkami a s osmdesátiletou babičkou prokážou dvojnásobnou dávku osobní odvahy. Nejen k útěku samému, ale po krátké instruktáži též k amatérskému natáčení cesty, což by jim v případě dopadení ještě přitížilo.
K podobnému podniku už musí mít člověk pořádnou motivaci, nejde totiž o překonání jediné hranice. Nebezpečná trasa vede přes Čínu, Vietnam a Laos do Thajska. „Teprve tam se nechte dobrovolně chytit, Thajsko už není komunistická země,“ vysvětluje pastor.
Ze všech svědectví vyloženě mrazí. Vyprávějí o zemi, kde školáci povinně přihlížejí veřejným popravám. Kde nejen vajíčka nebo cukr jsou na příděl.
