Pro běžného čtenáře je vaše jméno spojeno především s filmovými cenami Český lev, které vám, jak jste to pojmenoval, byly před deseti lety takzvaně kapitalisticky znárodněny. Co se tehdy stalo?
Já sám jsem Lva nikdy prodávat nechtěl, ani nikomu předávat. V roce 1993 jsem ceny založil a hlasování dal velkým odborným porotám, které jej udělovaly. O pár let později jsme spolu s Miroslavem Ondříčkem, úžasným člověkem a kameramanem, jenž byl mimo jiné nominován na Oscara za Formanova Amadea, založili filmovou akademii, která měla vyměnit porotu. Mirek mě k tomu inspiroval, když mi tehdy ukázal svou americkou kartičku akademika. Já pak v roce 1995 obešel všechny přední české filmaře a založili jsme ČFTA – Českou filmovou a televizní akademii. Stal jsem se jejím výkonným ředitelem a staral se o ni.
Jenže v roce 2013 někteří členové akademie nabyli pocitu, že Českého lva dělám příliš dlouho, přestože jsem jej vymyslel, produkoval, byl jsem jeho duchovním otcem i majitelem ochranných známek, a sdělili mi, že Český lev by měl patřit ČFTA. Byl to enormní tlak ze strany tehdejšího prezidia ČFTA, prostě mě chtěli odstavit, znárodnit.
Jsem přesvědčený, že se bez jídla dá existovat. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Lidí, kteří to dokážou, je po světě řada.
