RECENZE: Už žádné prostitutky. Osud Schieleho v Krumlově uvedli bez kontroverzí

Působivé představení na hraně baletu, moderního tance a výtvarného umění ozvláštnilo letošní produkci českokrumlovského Otáčivého hlediště. Režijní duo SKUTR sem spolu s choreografem Janem Kodetem připravilo nadžánrové dílo Egon Schiele – Autoportrét.

Využít jméno a tvorbu malíře Egona Schieleho v rámci populární letní českokrumlovské scény se jeví jako skvělý nápad. Sám Schiele, tedy světoznámý umělec balancující na hraně secese a expresionismu, nějaký čas v jihočeském městě žil. Jeho odkaz (ale i ozvuk dobové kontroverze způsobené jeho vztahy s mladými dívkami a erotickým či až pornografickým nádechem děl) totiž v Krumlově stále nějakým způsobem přetrvává. Jako by křivolaké uličky města navždy souzněly s křivolakými linkami obscénně znázorněných modelek a modelů. A nebo třeba i díky zdejšímu skvělému Egon Schiele Art Centru.

Jak ale dílo, tolik specifické svým obsahem i výrazným autorským rukopisem, propojit s divadelním představením? Tvůrcům novinky bylo jasné, že převést tak vyhraněného autora do jiné umělecké podoby by nemuselo dopadnout dobře a hrozila by spíše nechtěná parodie. Režijní duo SKUTR, tedy umělečtí šéfové Národního divadla, se spolu s choreografem Janem Kodetem a svými tradičními spolupracovníky (kostymérka Simona Rybáková, scénograf Martin Chocholoušek, skladatel Petr Kaláb) naštěstí nechali Schieleho tvorbou, životem ale třeba i dopisy pouze silně inspirovat. Výsledkem je působivé představení, které je přitom s Schieleho nekompromisní tvorbou pouze v jemné debatě.

PRVNÍ DOJMY: Krumlov a obscénnost modelek se filmem o Schielem jen mihnou

Ač to tedy může milovníkům Schieleho vyhraněnosti a kontroverze připadat málo, vzniklo tak široce přístupné dílo vhodné pro tak populární scénu, jak je českokrumlovské „otáčko“. Více než Schieleho výtvory se totiž tvůrci nechali inspirovat melancholií kanoucí z jeho dopisů či neukotveného, předčasně ukončeného života.

Bezeslovným představením provází Zdeněk Mládek v úloze Schieleho autoportrétu. Baletní mistr nad ostatními zúčastněnými členy souboru vyniká svou výškou; působí zde tedy spíše jako jakýsi přízrak či demiurg, který pomáhá rozpohybovat Schieleho vize a nálady. Rybákové se v jeho kostýmu a líčení povedla vytvořit výmluvná verze samotného umělce. Skutečný autoportrét, za který by se patrně ani on sám stydět nemusel.

Egon Schiele - Autoportrét

80 %

Jihočeské divadlo (Otáčivé hlediště Český Krumlov)

premiéra 5. srpna 2023

režie: SKUTR

účinkují: Zdeněk Mládek, Sebastiano Mazzia, Sophie Debou, František Vlček, Shino Fujii, Mai Iwamoto, Barbora Coufalová, Petronela Bogdan, Tereza Szentpéteryová, Jana Pelcová, William Steers, Daniel Frydrych, Gianmarco Sebastiani, Jonathan Riveros Suares

Samotného Schieleho však v představení znázorňuje spíše William Steers. Většinu večera tráví v prosklené místnosti v letohrádku, teprve až závěrem osmdesátiminutového představení se setkává se svým alter egem a pak mizí v dáli, patrně v metafoře Schieleho brzké smrti. Děj ale (pokud zde lze vůbec nějaký vysledovat) není důležitý. SKUTR a Kodet spolu s baletním souborem Jihočeského divadla nabízí divákům melancholické obrazy, které skvěle zapadají do melancholie noční zámecké zahrady. Společně s otáčejícím se hledištěm i představení zpomaluje, zrychluje či pozvolná klokotá. K nejsilnějším momentům patří scéna s dveřmi či umělcovo setkání s múzou v podání Barbory Coufalové.

K pochopení některých obrazů či tanečních pohybů může divákům pomoci seznam konkrétních Schieleho děl uvedený v programu. Tvůrci se inspirovali nejen opakujícím se motivem výrazných, rozklížených prstů či strnulým výrazem portrétovaných, ale třeba i působivým Stromem v pozdním podzimu (1911), který představení „dodal“ ony stromečkovitě zakončené prsty tanečníků. Je to ale souhra všech složek – hudby, kostýmů, scény, režie, působivého plenéru – co dělá z večera takový zážitek.

Sobotní premiéra taneční novinky Egon Schiele – Autoportrét se nesla ve znamení drobného, ale neustávajícího deště. Ochota všech tvůrců – zejména tedy tanečníků na place – nepoddat se takovému počasí navíc dodala představení onu potřebnou „zaťatost“ a nekompromisnost, kterou Schieleho dílo oplývá. Také proto se novince povedlo svému předobrazu skutečně přiblížit.