Ale nikdy se to nestalo. Nikdy se takříkajíc „nesekla“, nikdy nenadhodnocovala, protože by měla pro dotyčného tvůrce slabost, nikdy nepodhodnocovala jen proto, že by jí příslušný žánr zrovna neseděl. I když se zaměřovala hlavně na francouzskou a italskou kinematografii, dělila filmy spravedlivě pouze na dobré a špatné. A každý jen trochu objektivní divák, kritik i filmař jí nakonec musel dát zapravdu.
Spolupracovnice MF DNES a spoluzakladatelka úspěchů karlovarského festivalu, který v 90. letech s Jiřím Bartoškou vzkřísila, zemřela ve věku 89 let. Přátelé dlouho věděli, že se její zdraví zhoršuje, už loni ve Varech chyběla, přesto si nedokázali představit, že by snad odešla nadobro. „Byla to povolená bigamie, třicetileté manželství,“ řekl o jejich festivalovém tandemu Bartoška.
Ale „doktorka“, jak se jí laskavě přezdívalo, nebyla jen tváří karlovarského svátku. Velká profesionálka, učitelka, dáma, kamarádka, podle Bartošky „křehká a slušná ženská“, přitom dokázala bez feministických proklamací, jen vlastními schopnostmi, autoritou a charizmatem, pro rovnoprávnost pohlaví udělat víc než všechny manifesty.
Navíc to byla oddaná matka, hrdá babička, zábavná společnice a mimochodem výtečná cukrářka. Na její citronový dort, který na každoroční sraz externích dopisovatelů redakce přinášela do Svobodného slova, kde jsem tehdy začínala a kam pravidelně psala své recenze, nikdy nezapomenu.
Bohužel recept na vyhlášenou lahůdku už mi nestihla dát – a je toho daleko víc, co jsme nestihly. Naštěstí o filmech toho stačila naučit nad jiné. Milovala je, ale nepropadala nadšeneckému fanatismu. Neskákala na lep momentálním módním trendům, držela si od nich odstup. Svůj názor formulovala přesně, výtečnou češtinou, ale přitom diplomatickým jazykem, který tvůrce neurážel.
Bylo to třicetileté manželství, vzpomíná Jiří Bartoška na Evu Zaoralovou Jiří Bartoška a Eva Zaoralová při křtu knihy Život s filmem (2. července 2012) |
A vkus, který osvědčila při výběru děl pro karlovarský festival, i mezinárodní kontakty, které s přirozenou noblesou bez uctivého poklonkování pěstovala, se staly pilířem dobré pověsti, již si přehlídka vybudovala. Eva Zaoralová si stála za svým jak při hodnocení svého oblíbeného italského jídla a vína, tak filmů odkudkoli; včetně domácích.
Dokonce s přehledem a klidem dovedla ještě nedávno sdělit svým nástupcům z vedení programového oddělení festivalu, že ani vítězná cena pro jeden z českých titulů, který vybrali do soutěže, ji nepřesvědčí, že je to snímek dobrý.
A zase měla pravdu.
Jako vždycky.
