Už jeho školní film Moravská Hellas, kontroverzní obraz strážnických folkových slavností, vyvolal nevoli režimu, osobně jej zakázal tehdejší prezident Antonín Novotný.
Promítat se směl až v roce 1968, kdy dostal cenu na karlovarském festivalu a kdy také vznikl Vachkův nejslavnější projekt věnovaný volbě prezidenta Spřízněni volbou, vyznamenaný v Oberhausenu.
S normalizací však dílo putovalo do trezoru, režisér nesměl točit, na čas emigroval do Států, po návratu vykonával jen pomocné práce a k profesi se vrátil teprve po roce 1989, kdy začal také učit.
Svůj návrat za kameru zahájil dvousetminutovou koláží Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství, pokračoval ještě o bezmála hodinu delším projektem Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce.
Tmář a jeho rod
Poté následoval Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid a posledním titulem Karla Vachka se stal loni dokument Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie, trvající skoro šest hodin a nominovaný na cenu filmových kritiků.
Svými nezvyklými metodami, které asociační metodu a občanský aktivismus stavěly nad filmařské řemeslo, si Vachek vypěstoval vedle oponentů i skupinu oddaných studentů. Například Vít Klusák a Filip Remunda k jeho tvorbě odkázali dokumentem Spřízněni přímou volbou.
