RECENZE: V trezoru gestapa. Josef Spejbl chodící, slavící, vzpomínající

Ty jsi blbej jako Spejbl, říkalo se prý na Plzeňsku. A musí to být pravda, jestliže to tvrdí sám stoletý nositel slavného jména ve filmu Neobyčejný život Josefa Spejbla, který ve středu uvede ČT art.

Zdobí jej prostý, ale nevšední nápad: využívá totiž princip obvyklých hereckých medailonků, přestože jde o herce na nitích. Scénář se sice snaží do jubilantského vzpomínání legendární loutky vecpat takové množství faktických údajů, až je to občas na škodu, ale metodou vyprávění se Spejblův portrét ozvláštňuje a posouvá z dětského hrdiny ke zralejší dospělosti.

Kameraman se nejspíše musel plazit po zemi, leč vyplatilo se, tým režisérky Adély Sirotkové si dal práci s každým detailem, takže i když loutka kráčí ke hrobu svého stvořitele, odlehčí dojímání, protože mu nese květinu ze dřeva.

Josef Spejbl se v dokumentu chová jako každý oslavenec, putující po stopách vlastní paměti. Vypráví na ulici, ve které přišel na svět, vykládá ve vlaku, který jej z rodné Plzně veze do příštího pražského působiště. Zavede do svého „bytu“ i do stylizované kavárny, kde si poněkud dětinsky vyřizuje dávné osobní účty s kolegou Kašpárkem, a díky unikátním archivům zabrousí nejen do soukromé historie – například v dobovém kupletu pátrajícím po záhadné totožnosti matky jeho syna Hurvínka.

K málo známým kapitolám patří zamýšlená spolupráce Spejblova ansámblu s Osvobozeným divadlem i tristní důvod, proč z ní nakonec sešlo, nebo pohnuté osudy loutek za druhé světové války, kdy se „zapojily“ do odboje a skončily zavřené v trezoru gestapa; když je pak „vysvobodili“ američtí vojáci, hodili je na skládku, kde je naštěstí objevil chlapec, který je odnesl domů, tedy manželům Skupovým.

Vůbec lze Neobyčejný život Josefa Spejbla vnímat i jako politický dějepis republiky, vetknutý do narážek v aktuálních hrách. Počínaje Mnichovem přes „soudružátka“ za nástupu komunistů, kdy pokus poslat Hurvínka na pionýrský tábor u diváků propadl, až k okupačním tankům roku 1968, kdy publiku stačilo napovědět replikou „Zdržíte se dlouho?“. Jak Spejbl podotýká, „za všech režimů jsem byl jen loutka vedená shora, ale vždycky jsem si řekl své“.

Neobyčejný život Josefa Spejbla

65 %

Režie Adéla Sirotková

S výčtem aktivit – zájezdových, rozhlasových, filmových a televizních včetně silvestrovské estrády – se tónina posune k tuctové bilanční nostalgii, nicméně díky zvolené stylizaci nesmrtelného penzisty Josefa Spejbla se dá stále unést. Koneckonců leckteré profily živých herců dopadají o poznání dřevěněji.

Za scénou

Sledovat další díly na iDNES.tv