RECENZE: Polský kacíř Nergal se už podruhé odklonil od metalu k country

Co má společného roztrhaná bible, porotcování v polské mutaci SuperStar a kapela Behemoth, k níž zaujímá vyhraněný postoj prakticky celá metalová obec? Jedno jméno. Adam Darski, zvaný Nergal.

Byl to on, díky němuž se z původně lokální a hudebně průměrné party Behemoth stala světově uznávaná veličina. Adam Darski je cílevědomý člověk. Moc dobře ví, čeho a jak chce dosáhnout. Občas to zavání kalkulem, ale funguje to. Ví, jak na sebe upozornit.

Ve striktně katolickém Polsku je to mnohem snazší, tam stačí rozškubat bibli, označit ji za knihu lží, jak učinil na jednom koncertě v roce 2007, a hned byl oheň na střeše. Církevní potentáti bili na poplach. Nergal se ocitl před soudem, který jej ale osvobodil, řka, že se incident odehrál v rámci uzavřené akce.

Tímto činem vydobyl nálepku „první satanista Polska“. Adam Darski je silná osobnost, charisma z něj vyzařuje na všechny strany. Když mě před časem míjel na koncertě tuzemské metalové legendy Master’s Hammer, s níž si na pódiu střihl její klasiku Jáma pekel, cítil jsem i z toho letmého setkání jeho ohromnou auru.

I díky kouzlu jeho osobnosti jsou jeho domovští Behemoth tam, kde jsou. Na špici. A i díky tomu si Adam může dovolit vedlejší projekt Me And That Man, který nemá s metalem zhola nic společného. Jde o country, blues, gospel a další podobné žánry. Polský black metalista, satanáš a country? Zní to bizarně, ale výsledek bizarní nebo nepatřičný není.

Na album New Man, New Songs, Same Shit, Vol.1 se dá nahlížet z mnoha úhlů pohledu a vlastně každý bude správný.

S prvním budeme hned hotovi: Nergal je pozér a dělá všechno proto, aby na sebe upozornil. Tenhle jeho countryový vedlejšák je ve stejné lajně jako zasedání v porotě The Voice Of Poland. Mainstream a metalový underground prostě nejdou dohromady, tečka. Jenže Behemoth a tím pádem i Nergal, hlavní postava a ideový tahoun téhle kapely, už dávno underground nejsou. Nějaké povědomí o nich mají i ti, kteří by o skutečné metalové podzemí ani nezavadili.

Tu se dostáváme k druhému úhlu pohledu, který bude správnější. Darski se prostě nenechává svazovat žádnými dogmaty. Me And That Man se zrodil díky jeho čilá a akční povaze a při pozorném poslechu objevíte a oceníte propracovanost celého jeho počinu. Poslechněte si skladbu Burning Churches a zkuste při ní nemyslet na Nicka Cavea. Nejde to, že? Je to „kejvovina“ jako hrom, zároveň ale písnička, která trhá srdce.

Budete u ní mít chuť oprášit stařičké smith and wessony, které jsou samozřejmě zavěšeny proklatě nízko, a jít si to vyřídit s místním Dougem Badmanem. Ten cukající koutek tam prostě je, nikdo mi nenamluví, že to celé Nergal myslí stoprocentně vážně. A to je nejspíš ta správná cesta k jádru téhle desky. Nadhled, zábava, žádná urputná dogmata.

New Man, New Songs, Same Shit, Vol.1

75 %

Me And That Man

Je to hlavně setkání spřízněných duší, krom dalších tu hostují jména jako Nicke Andersson, bývalý tahoun švédské death metalové kapely Entombed a později leader hard rockových The Hellacopters, kytarista Rob Caggiano, jehož kariéra je spjatá s kapelami Volbeat a Anthrax, nebo black metalový vizionář Ihsahn. Stačí jedno slovo – Emperor. 

Ti všichni se podepsali na výsledku, který je nakažlivý, chytlavý a v dobrém slova smyslu zábavný. Jen zalovte v paměti a zkuste si vybavit album, na kterém zní v polštině zpívané country, které napsal zpěvák světově uznávané black metalové kapely. Moc jich asi nebude.