Ukázalo se totiž, že ještě předtím, než vyjely Wintonovy vlaky, odvezla holandská letadla z pražské Ruzyně na bezpečnou britskou půdu desítky ohrožených dětí. První startovalo 12. ledna 1939, poslední pouhý týden před obsazením Československa německými vojsky.
V dokumentu opět podá své svědectví i sám Winton, ale stopy vedou jinam: ke křesťanské organizaci, jež se dětí ujala. Ostatně i jejich cestu platil křesťanský obchodník a rodiče podepisovali, že souhlasí s křesťanskou výchovou svých potomků – s tím, že bez jejich svolení nebude žádné dítě do šestnácti let pokřtěno.
Jak snímek ukazuje, pro mnohé židovské rodiny to bylo těžké rozhodování.
„Mě náboženství nezajímalo, já jsem prostě zachraňoval děti, ale vím, že s misí Barbican měli tehdy někteří Židé problém, protože v ní žádní Židé nepůsobili,“ potvrdil Nicholas Winton ve svém možná posledním rozhovoru.
Zapomenutá kapitola dějin se odvíjí jako detektivka. Zatímco dobová kniha letů se z pražského letiště ztratila, v Anglii se v uprášených krabicích objeví fascikly s fotografiemi dětí a ve Spojených státech dokonce unikátní film z odletu první skupiny.
Od tváře ke tváři, od osudu k osudu tak doputují tvůrci k účastnici letu žijící v Kanadě, nakonec i k údělu nejmladšího člena záchranného leteckého mostu, hošíka z fotografie. A v neposlední řadě tu zazní: „Nástup Hitlera si nepamatuji, byly mi tři roky, ale nástup komunismu ano.“ Takže zase útěk.
