S výjimkou té nejvyšší, ceny pro nejlepší drama roku, nelze trofeje zahraničích kritiků působících v Hollywoodu zpochybňovat. Zlatý glóbus za scénář sedí, McDonagh tu znovu prokazuje, že je silnější u psacího stolu než na režijním postu, kde občas vypadne z rytmu a propadá melodramatickým obrazům.
Příběh vypráví o matce, která marně čeká na dopadení pachatele vraždy a znásilnění své dcery. Aby popíchla místní policii, zaplatí si na billboardech kampaň, jíž proti sobě obrátí valnou většinu obyvatel zapadlého městečka v Missouri, kde vládnou tradiční jižanské nálady.
Ale kdykoli se schyluje ke stereotypům, umí je autor postavit na hlavu. Dovedně mění pravidla během hry, a to včetně zdánlivě jasných nálepek dobra a zla, třebaže si v rafinované šarádě pomáhá jednak náhodami, jednak sérií dopisů s více či méně zbytečnými vysvětlivkami.
Navíc má na své straně herce, kteří tanec na hraně až morbidního smíchu zvládají s bravurou, odměněnou rovněž dvěma Zlatými glóby. Že zazáří Frances McDormandová coby suše neodbytná mstitelka, očekával každý, kdo zná třeba její oscarovou strážkyni zákona z kultovního filmu Fargo.
Ale překvapivě se jí více než vyrovnává Sam Rockwell v úloze omezeného policisty se sklony k pitkám a bitkám, jehož postava nejvíce baví, aniž by sklouzla k laciné buranské karikatuře, a současně zcela přirozeně projde vůbec nejvýraznějším osobním vývojem.
Jedno možné nedorozumění je však třeba prozradit: přestože zápletka vychází z vyšetřování zločinu, McDonagha zajímá spíše dopad úsloví „hněv plodí hněv“, jež si tu mladá naivka přečetla na záložce knihy, než řešení konkrétního případu. Tři billboardy kousek za Ebbingem prostě nejsou klasická detektivka.
