Kromě přebírání cen jste v Hudebním divadle Karlín taky živě vystupovali. Nervozita byla?
Brutálně nervózní jsem byl před vyhlášením první kategorie. Děkovné řeči jsem se bál víc než hraní. To přišlo až poté, co jsme dostali ceny ve dvou kategoriích, takže už to bylo za odměnu. Nevím, jak to působilo v sále nebo v televizi, ale my jsme si to užili.
Objev roku je cena možná ne tak zásadní jako slavík pro nejlepší kapelu, ale zas na ni můžete být nominovaní jen jednou. Jak to berete?
Je to jedinečná věc, to určitě. Ocenění v Českém slavíkovi určitě pomůže, ale zároveň si myslím, že na tom úplně nestojí. Budeme se muset pustit do dalších písní a pracovat na sobě.
Byli jste ocenění ještě posluchači Rádia Impuls a singl Když nemůžeš, tak přidej se stal nejstreamovanější písní na internetu. Čeho z toho si považujete nejvíc?
V něčem se mi ta poslední jmenovaná kategorie líbí víc než objev, protože je to nějaký reálný výsledek, ne hlasování. Velký fanoušek si může sehnat víc mobilů a hlasovat několikrát, to se samozřejmě dělo i v našem případě. U streamingu je to naprosto objektivní. Ale za objev jsem zároveň nejradši, protože jsme se s Pokáčem i kluky z Poetiky přátelsky pošťuchovali. Bylo to pro mě atraktivní právě tím, že byli nominovaní i kamarádi.
Jak jste vnímal opětovné umístění kapely Ortel, respektive jejího frontmana, a způsob, jak se to letos při vyhlašování odehrálo?
Musím se přiznat, že jsem si v té chvíli spíš v hlavě přehrával, co řeknu, kdybychom vyhráli.
Připravit si tři různé děkovné řeči je asi náročné, že?
Víte, že něco říct musíte, něco třeba není až tak důležité. A tak řešíte, když vyhrajete první kategorii a druhou ne, co řeknete při té třetí. Je to trochu kombinatorika.
