RECENZE: Díky za filmovou Miladu. Nebo spíš alespoň za pokus

Anthropoid, Masaryk a teď Milada. Tři filmy ceněné spíše za snahu oslavit národní hrdiny než za výsledek. Životopis Milady Horákové žádá víc shovívavosti, neboť jde o debut, ale to v kině nerozhoduje.

Trailery

Sledovat další díly na iDNES.tv

Režisér, producent a spoluscenárista David Mrnka věnoval projektu, pro nějž získal i dceru Horákových a její rodinné dokumenty, deset let života. Nadšení se cení, jenže nestačí, právě Miladě by prospěl profesionál, jenž by za naprosto oprávněnou poctou Horákové našel víc než encyklopedické heslo s obrázky, opatřené dojemným „americkým“ rámcem po pádu režimu, kdy dcera přijíždí pro matčiny poslední dopisy, a zpětně líčící zběžný školní dějepis od 30. let přes věznění nacisty i komunisty až do popravy Horákové v roce 1950.

Její osobnost přitom zůstává skrytá, omezená pouze na dilema, že pro své zásady a péči o veřejné blaho zanedbává, dokonce ohrožuje vlastní rodinu. Kdykoli osten výčitky zazní od dcery naočkované tetou – Táta je nemocný kvůli tobě, či když i dítě vystaví hrozbě gestapa, film procitne, ale vždy se znovu propadne do povšechné politiky s průpovídkou zaměstnané emancipované ženy „už musím běžet“.

Je pracovitá, statečná, milující, nezlomná – a sošně svatá, bez osobnějšího rysu, záliby, slabosti. Když poplácává zavile se tvářícího Gottwalda, budí skoro smích, a dobové zlo versus dobro vysvětluje v nástěnkových heslech pro vývoz, i když záměrně zvolená herecká angličtina s českým přízvukem může rušit diváky venku stejně jako doma.

Milada

50 %

Česko, 2017, 130 min

Režie: David Mrnka

Scénář: David Mrnka, Robert J. Conant

Hrají: Ayelet Zurer, Robert Gant, Daniel Rchichev, Karina Rchichev, Taťjana Medvecká, Vica Kerekes, Igor Orozovič, Jaromír Dulava, Marián Mitaš, Vladimír Javorský, Dagmar Bláhová, Robert Jašków, Jitka Smutná, Hana Vagnerová, Alena Mihulová, Karel Dobrý, Petr Lněnička, Tomáš Měcháček, Leoš Juráček, Jiří Vyorálek, Daniel Macek, Aňa Geislerová, Jiří Bábek

Kinobox: 58 %

IMDb: 6.3

Přitom film není vyloženě špatný, pouze nezáživný a neobratný. Ubíjí čas leteckými pohledy na jízdy autem, úmorně opakuje zatmívačky, situace od pracovny po ložnici inscenuje jako České století. Na druhé straně se nevyžívá v názorné brutalitě jako Anthropoid a na rozdíl od snímku o Janu Masarykovi, jehož smrt se v Miladě zmiňuje coby jasná vražda, se vyhýbá rádoby provokativním smyšlenkám. Ovšem pramálo tvůrci využili výbušný proces s Horákovou, kde i herce v rolích nepřátel jako by svazovala úcta.

Díky za Miladu tedy znamená spíše díky alespoň za pokus.

16. prosince 2016