Laciná senzace se nekoná. Aniž by se čemukoli včetně dost intimních záběrů vyhýbal, film si drží věcný tón lidí, jejichž komunikace se světem je zúžena na počítač a když přes internet osloví prostitutku s otázkou: „Jsem na vozíku, měla bys s tím problém?“, uslyší upřímné: „Asi měla, promiň.“
Jeden je mentálně postižený, druhý po úrazu, třetího ochromuje choroba: „V téhle fázi nemoci už asi všechny polohy nezvládnu“. Spojuje je odhodlaný postoj vyjádřený větou „Když můžou všichni, proč ne my?“, racionální podpora matek a nesmírná dávka energie, kterou do naplnění svého plánu vkládají.
Už náročné úkony příprav mají dojemné kouzlo: vana, sprcha, čerstvě vyžehlená košile, nákup jahodového kondomu v asijském krámku. Kuriózně těžší než akt sám je výprava za ním, třeba jen vlak, metro, koupě jízdenky, úzké vchodové dveře představují dobrodružnou odyseu plnou nástrah.
Čekání na hlavní aktérku se protahuje, ale vyplatí se. „Miluju sex, proto ho studuju a zkoumám,“ tvrdí žena, která prostituci považuje za „dar, poslání“ a svou specializaci za „vyšší level toho průmyslu“. V bizarní ukázce asistenčních kurzů se probírá erekce, orgasmus, nácvik ve dvojicích, vše s tlumočením.
I ve chvíli, kdy zákazník dorazí, překonávají se rozpaky věcností. „Líbat na pusu ne, na tělo je to OK. A peníze předem, dva a půl tisíce za hodinu,“ zní pokyn. Jindy nastoupí až mateřská péče - „Pořád sladíš tři cukříky?“ či omluva: „Já dnes nemůžu, víš proč, mají to zvířátka i fenky, udělám ti aspoň masáž.“
Přesto, anebo právě proto, si realistická reportáž uchovává zvláštní něhu. Sice posmutnělou jako v poznámce maminky jednoho z hrdinů - „Ty jí říkáš milenka, ale je to profesionálka“, nicméně něhu, která se obejde bez lechtivé dráždivosti, hrubé obscénnosti a hlavně beze stopy sebelítosti.
