Fanoušci, kteří dosud putovali ve stopách svých hrdinů po místech natáčení od Islandu přes Chorvatsko a Maltu až do Severního Irska, mají nový výletní cíl. Klíčovým místem šesté řady se stala Navarra, severní provincie Španělska, která zařizuje místy až westernový nádech.
Právě pouštní krajina s náhorními plošinami, kde voda a vítr vytvořily fantaskní tvary kaňonů a jehlanovitých vyvýšenin, kde se tyčí kamenné věže a ve městech staré katedrály, padne náladě seriálové ságy jako ulitá.
Ale jinak se změnilo pramálo. „Pětce“ se vyčítalo, že pouze přidává na temnotě a brutalitě, a úvodní díl šesté řady, Rudá žena, začíná v podobném duchu. Bezvládné tělo v krvi na nočním sněhu, fanoušky věčně propíraná věta „Jon Sníh je mrtvý“ následovaná oznámením „Všichni dnes zemřeme“, případně pokyny „pohřbít, spálit“.
Tvůrci se nezdržují vysvětlujícími úvody, vskočí rovnou do děje útěkem ledovou řekou před psí smečkou. A už se tasí meče, padají přísahy, plní se proroctví smrti a páchají nové dynastické vraždy ve velkém. Dialogy mají svou obvyklou obřadnost, výprava velkolepost a souboje chladnou surovost.
Zároveň si Hra o trůny uchovává takřka filmové obrazové kvality, které si lze vychutnat ve ztišenějších okamžicích - třeba ve finále premiérové epizody, kde si kamera pohrává s odlišnými výjevy ženské nahoty ve světle svící. Ale že by seriál v úvodu šesté sezony něčím vyloženě překvapil nebo dokonce zaskočil? To si vzhledem k fanouškům ani nemůže dovolit.
