Renčova Lída Baarová se může pochlubit mezinárodním obsazením. Hlavní mužskou roli nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse si zahrál Karl Markovics. Dvaapadesátiletý rakouský herec a režisér je známý ze seriálu Komisař Rex i oscarové Ďáblovy dílny.
Jak jste se na roli připravoval?
Čím jsem starší, tím více si myslím, že nejdůležitější částí přípravy je dobrý scénář. Billy Wilder jednou řekl, že k dobrému filmu potřebujete tři věci: dobrý scénář, dobrý scénář a dobrý scénář. Pro mě jako herce je to bible. A scénář k Lídě Baarové je dobrý.
Takže jste jen přečetl scénář a hned mohl jít natáčet?
Ne. Pro mě to byla jen ta nejdůležitější věc před natáčením. Kromě toho máme dnes YouTube, můžeme si nastahovat asi čtyřicet nebo padesát Goebbelsových projevů či dobových filmových týdeníků. To vše jsem samozřejmě studoval. Ve scénáři totiž nenajdete, jak mluvil, jak se pohyboval, jaké byly jeho zvyky.
Ani ostuda, ani zázrak. Lída Baarová je romance na vývozRecenzi Mirky Spáčilové najdete zde  |
Nejvíc jsem se ovšem zaměřil na to, jakým mluvil stylem, byl to přeci jen ministr propagandy. Ale to bohužel v českých kinech neuslyšíte, protože jsem dabovaný. Práce s jeho hlasem však pro mě byla zásadní, měl velice specifický akcent. To činilo jeho hlas romantickým, což v jeho projevech znělo obzvláště děsivě, pokud jste vnímali obsah.
To byl tedy důvod proč byl tak dobrým řečníkem?
Ano. Lidé byli navíc okouzleni, že vůbec může někdo mluvit hodiny, aniž by měl před sebou nějaké poznámky. Goebbels dále působil velice samolibě. Původně takový nebyl, ale pak našel pevné místo v nacistickém systému, což mu dodalo sílu i samolibost.
Nacističtí pohlaváři jsou často vykreslování jako bestie, ale Goebbels musel volit mezi manželkou a milenkou. Ukazuje to jeho lidskou tvář?
Ale on to samozřejmě byl člověk, jeden z nás. Rádi si ho představujeme jen jako bestii, ale byl normálním člověkem stejně jako Adolf Hitler, Idi Amin, Stalin a všichni ti děsiví sérioví vrazi. Tedy lidé, ze kterých různé důvody udělaly to, co se z nich stalo. To není omluva. Goebbels následoval strašnou ideologii, dělal zlé věci a na druhé straně byl milující otec plný emocí, který zbožňoval hudbu. Monstrum dokážeme akceptovat, ale u takovéto kulturu milující postavy je to pro nás těžší.
Zmínil jste, že jste byl v české verzi předabovaný. Co na to říkáte?
Nevím, je to nezvyklé. Nemohu soudit, ale když vidím svou tvář a z úst vychází jiný hlas, je to zvláštní. Musel bych to vidět dvakrát třikrát, abych to mohl komentovat.
Vypadá vaše hraní jinak, když u toho mluví někdo jiný?
Je jiné, samozřejmě. Jde o velice složité rozhodnutí, ale rozumím producentům. Pro milovníky artových snímků by cizí řeč s titulky nebyla problém, ale když chtějí udělat komerční trhák, což je zde cílem, musí být film široce přístupný.
Proslavil jste se hlavní rolí v oscarovém snímku Ďáblova dílna, který ukazuje druhou tvář nacistického režimu. Mají přesto tyto snímky něco společného?
Vůbec ne. Jsou tak odlišné, jak jen filmy mohou být. Ďáblova dílna byla točena ruční kamerou v téměř dokumentárním neučesaném stylu. Dlouhé scény, sólové záběry. Lída Baarová je velkofilm á la Hollywood s komplikovanými záběry, rafinovaným nasvícením atd. Je zkomponován do nejmenšího detailu.
Filmy týkající se druhé světové jsou stále velice populární. Je tomu tak i v Rakousku? Jak tam na ně publikum reaguje?
To nemohu hodnotit. Těžko říci, kolik tam tato látka zaujme diváků. Myslím, že kdyby Lídu Baarovou v Rakousku či Německu dávali v televizi, bude mít mnohem větší úspěch než v kinech. Publikum v sálech je u nás totiž o dost mladší a dnešní mládež se už o tuto část historie moc nezajímá.
A proč?
Je to pro ně už moc daleko. A navíc filmů, které se válkou zabývaly, bylo v poslední dekádě příliš mnoho. Německé, americké, polské. Vlastně se dost divím, proč se stále tolik filmů této části naší historie věnuje.
