RECENZE: Konec Labyrintu, start Atentátu. Krimi v televizi vítězí

V podzimní televizní válce teče krev. Doslova, protože její hlavní bitvy se odehrávají v pondělí na půdě krimiseriálů. Na ČT v pondělí večer dořeší sérii rituálních vražd, na Nově začne vyšetřování útoku na prezidenta, jenž připomíná Václava Klause.

Nejlepším dokladem úspěchu je, že Labyrint ještě neskončil, a už se zvažuje druhá řada. Navíc jeho koncept zaujal Ameriku stejně jako kdysi Expozitura, na niž dnes naváže Atentát. Soukromý zločin proti politickému; který zabírá víc?

Labyrint

Jistěže ten první, pokud jde o zákonitosti detektivky: tajemný jednotlivec vedený osobními důvody má vždy větší říz než obehraná šablona mocenských nitek. Labyrint, který natočil Jiří Strach podle scénáře Petra Hudského s Jiřím Langmajerem v hlavní roli, si držel solidní nadstandard žánru, byť mu také občas dával na frak. Tři základní hříchy představovaly hrdinova unylá romance, zhola zbytečný motiv jeho dcery a fakt, že jen díky vypravěčským skokům v čase neporušil klíčové pravidlo, podle nějž pachatel musí v příběhu figurovat od počátku, a ne se zjevit na scéně až v hodině dvanácté, aby autora spasil.

Labyrint

60 %

Česko, 2015, 7x58 min

režie: Jiří Strach

hrají: Jiří Langmajer, Zuzana Kanócz, Stanislav Majer, Miroslav Donutil, Michal Dalecký, Pavel Batěk, Zuzana Kajnarová, Anna Linhartová, Michal Dlouhý, Radek Holub, Lukáš Hlavica, Kateřina Janečková, František Němec, Jana Štěpánková, Miroslav Táborský, Lenka Vlasáková, Pavel Řezníček a další

Na druhé straně však byl realizačně na výši. Včetně překvapivé hudby Ondřeje Brzobohatého, vynalézavé kamery Martina Šece, hororové štvanice nočním lesem, profesní nezúčastněnosti policejních manévrů, důsledného pointování situací, prvků „záhadologie“ v temných polostínech i čistého zacházení s dráždivostí.

Debata o zločinu „Nešlo by to udělat jednodušeji? – Šlo, ale to by nemělo ten efekt“ platí přesně i pro seriál, jenž budoval svou náladu od přímého přenosu hrůz na internetu přes animační odkazy k obrazu Hieronyma Bosche až po absurdní zajatce, biskupa s nahou ženou v kleci. A při strašení ještě zbyl čas na zákulisní hračičky, jako režisérovu hereckou epizodu ve finále.

Atentát

Také Atentát, který Jiří Chlumský a Petr Nikolaev natáčeli už předloni a jejž si Nova dlouho „syslila“, než pocítila nutnost zbrzdit jím konkurenci, zvládá akční stránku slušně. Navíc stupňovaně, z cvičné scény ochranky hned v úvodu dělá předskokana reálných hrozeb v dalších dílech. Ovšem tady se hledá nepřítel hlavy státu, což do thrilleru pašuje společenskokritický tón, otravný už od upoutávek.

Věty „koupil si koalici i opozici, všichni se napakovali, tady už neplatí žádná pravidla, my můžeme cokoli, co se nám zlíbí, už nezabavujeme majetek, ale životy, děláme z právníků milionáře a z milionářů žebráky“ zabírají jako slogany ze starých novinových komentářů, tedy nulově. Nadto v roce 2008 byla Expozitura inspirovaná skutečným případem Berdychova gangu průkopnicí svého druhu, od té doby však vznikly na téma vztahů státní správy s podsvětím konspirační tituly Hranaři, Kajínek, Příběh kmotra, Gangster Ka. A od některých z nich si Atentát půjčil nejupatlanější komunální satiru, totiž spiklenecké pomrkávání na diváka, kdo se za kterou postavou skrývá.

Atentát

50 %

Česko, 2015, 18x60 min

režie: Jiří Chlumský, Petr Nikolaev

hrají: Robert Jašków, Hana Vagnerová, Jan Kraus, Anna Šišková, Marek Taclík, Jiří Dvořák, Jan Dolanský, Andrea Opavská, Miroslav Táborský, Michal Slaný, Sabina Králová, Pavel Rímský, Ivan Vyskočil, Marek Němec

Prezident Václav Wolf se slabostí pro podnikatele, tenis a letušky je jasný podobně jako jeho nohsled Forestek (alias Hájek), premiér Pavel Nerad (alias Nečas) nebo první dáma, v jejíž pitvořivé postavě se kombinuje slovenský původ Livie Klausové s hereckou kariérou Dagmar Havlové.

Přitom žádný z dětinsky průhledných odkazů, soudě podle prvních čtyř částí, není nutný pro příběh, v němž podezřelé korupční stopy vedoucí k Hradu sledují policisté z Expozitury v novém postavení: Hana Vagnerová coby členka prezidentské ochranky a Robert Jašków jako vlk samotář.

Příště se vraždí v Plzni

Z úvodu Atentátu lze usoudit, že sama krimi v okamžicích ohrožení účinkuje spolehlivě, zato otřepaná klišé o těžkých pracháčích s lehkými slečnami již unavují. A představa, že s uječenou paní prezidentovou má vydržet osmnáct večerů, leckoho možná vyděsí. Modernější tvar krimi, takzvaná minisérie, je vstřícnější k tvůrcům i divákům; mimochodem Labyrint měl sedm dílů a Místo zločinu Plzeň, jež ho za týden střídá, jich nabízí šest.

Ale bez ohledu na to, že v řemeslných parametrech vzájemné seriálové války vede stará dobrá mordparta před útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, sluší se poděkovat oběma. Pouze krimi totiž ještě vzdoruje přesile romantických telenovel z ordinací všeho druhu, od Počátků po Beskydy.