Svým způsobem je Muž na laně závratnější než osmitisícový Everest, třebaže věže Světového obchodního centra, mezi nimiž v roli provazochodce Philippa Petita takřka tančí Joseph Gordon-Levitt, měřily jen málo přes čtyři sta metrů.
A dokonce vzbuzuje větší úžas než Marťan, protože je z tohoto světa, respektive ze světa 70. let. I trikově působí čistě, věrně, jako by digitální věk ještě nenastal; práce, kterou odvedli čeští mistři efektů z firmy UPP, je obdivuhodná.
Diváka jímá strach, napětí, závrať - ano, tady se vyplatí návštěva velkoformátového kina IMAX, ale zároveň i povznášející pocit. Zemeckis zná sílu nevtíravé poezie, samotářského ticha mezi nebem a zemí, a navíc sílu hravosti: hrdina je zábavný komediant.
Jistě, znovu jde jen o spektákl, podívanou založenou na chytlavém skutečném příběhu se známou pointou. Ale byť se publikum musí k Petitově vrcholnému kousku pročekat, nenudí se, protože Zemeckis je utáhne na vařené nudli.
V Honbě za diamantem prokázal smysl pro humor, v Návratu do budoucnosti pro představivost, v Trosečníkovi pro něhu. Všechno dohromady teď režisér namíchal v Muži na laně do perlivého koktejlu cirkusáckého furiantství. Nic víc ani míň.
