Potíž tkví zjevně v míře stylizace. Původní režisér Jiří Strach mluvil o černé thrillerové komedii ve stylu Ospalé díry, nový tým o parodii a la Adéla ještě nevečeřela. Jenže jedno i druhé potřebuje milimetrovou přesnost výrazu, tedy herecké zkoušení neboli čas. A čas jsou peníze.
Navenek přitom Wilsonov nevypadá, že musel šetřit, výtvarné pojetí je hlavní ozdobou morytátu z éry po první válce. Líčí, jak primátor chce své město připojit ke Spojeným státům pod názvem Wilsonov na počest prezidenta Woodrova Wilsona, který mu na výpomoc při vyšetřování série vražd pošle agenta FBI alias Macháčka, odchovaného českou kojnou.
Noční strašení s výrazově přesnou hudbou nastolí v úvodu dokonalou náladu, jenže pak se zvrhne v lidovou frašku s prvky pitvořivé estrády. Střídají se obrázky, výjevy, situace, skeče, ale člověk se ani nebojí, ani nebaví; jen přihlíží.
Hodně by mohly zachránit takzvané hlášky, ale znovu platí, že by herci museli vědět, v jakém tónu je pronášet. Protože jinak vyzní s kamennou tváří, jinak při šaškování a jinak jako prvoplánová satira „máte tu rychlejší udavače než CIA“. Ne, přes veškerou snahu a velká jména film prostě nefunguje.
