Lístky zmizely rychleji, než se objevily plakáty ve městě. Zpráva, že přijede Duo Jamaha, se šířila krajem loni před Vánocemi jako lavina. A před pár dny to přišlo.
Je šest večer a slovenští otec a syn Alfonz a Marián Kotvanovští kráčí v třebíčském Fóru před pětisethlavé publikum. Sálem, zaplněným z velké části staršími dámami s naondulovanými vlasy, to zašumí. Ozve se aplaus.
„Je tak hezký, ten mladší. Takový vnuk by se mi líbil,“ špitne paní Míla z Třebíče.
Kvůli dni D si zašla ke kadeřnici, oblékla starorůžový kostýmek, vyholila obočí a namalovala nové, připnula brož a nechala se do Fóra dovézt sousedem. Nevadí jí cena 180 korun za lístek na interprety, kteří nebýt televize, pendlovali by asi hlavně po firemních oslavách a vesnických zábavách na česko-slovenském pomezí.
„Hrají a zpívají, až se srdce svírá. Mám to doma puštěné pořád. Chtěla jsem je vidět naživo, necelé dvě stovky mi za to stojí,“ podotkne důchodkyně a hlas se jí zadrhne dojetím.
Produkci doprovázejí úkroky doprava a doleva v rytmu hudby
Duo Jamaha bodře pozdraví nabitý sál. Celý les rukou se zvedne, když se mladší z dvojice optá, kdo je místní. „Tady poznávám paní z obýváku,“ navazuje Kotvanovský mladší komunikaci s lidmi v první řadě.
Paní v zadních řadách poposednou a natáhnou krky. Chtěly by mít taky oční kontakt s idoly. Nejvýraznější je mezi nimi dívka s fialovými vlasy. Koncert začíná a žena mává rukama nad hlavou.
Duo Jamaha zaboří prsty do klávesnic elektronických varhan. Syntezátory značky Yamaha má jen jeden z hudebníků. Produkci muzikantů doprovázejí nezbytné úkroky doprava a doleva v rytmu hudby.
„Nebolo by od věci, dať si jedno poldeci. Srdce plače, ťažko narieka...“
Rozjezd se daří, dva ze stěžejních šlágrů fungují. Publikum ihned pookřává. „Lidé si to doslova vyvzdorovali, abychom Duo Jamaha do Třebíče objednali. Jsme tu pro širokou veřejnost. A tak přivádíme do města nejen kulturu kritiky uznávanou. Ale i tuto,“ podotýká vedoucí kulturního střediska v Třebíči Jaromíra Hanáčková.
Je libo hrníček za tři stovky? Nadšení posluchači kupují...
Na stolcích nechybí upomínkové předměty. Hrníček, který je v supermarketu za třicet korun, s podobiznou dua stojí 280 korun. Lahvička s parfémem a iniciálami muzikantů - 1 200 korun. Cédéčka do pěti stovek. Plakáty, trička… A lidé kupují.
Večer nabírá grády. Přicházejí jadranské melodie. Na scéně se zjevuje paní Jozefa v kroji, která o sobě prozradí, že je z vesnice od Piešťan. Nasadí proud vtipů a průpovídek. Nejvíc zabírají ty o návštěvách doktora a o sexu. Důchodkyně v hledišti se u sprosťáren smějí, až se plácají do kolen.
Doznívají tóny přídavků. Když se v sále rozsvítí, dav se šikuje v rohu za pódiem, kde Duo Jamaha podepisuje. Plakáty, trička, cokoli.
Zamíří tam taky výrazná blondýnka vzezření modelky se stylově vyčesaným ohonem. Nebo ona dívka s fialovými vlasy, Martina Svobodová. „Je nás tu z rodiny víc. Tito hudebníci mají příjemné hlasy a hezké melodie. Když pořádáme doma oslavy, pouštíme si je,“ vysvětluje.
A ukáže hluboký dekolt, do kterého si fixem napsala Duo Jamaha. Jen písmeno J tam má obráceně. Martina spokojeně zamrká řasami, do kterých si nalepila třpytivé kamínky. A postaví se do fronty na podpis.
