Traband: Vlnobeat
Traband nahrál Vlnobeat ve svém klasickém složení tuba-trumpeta-kytara-bicí obohaceném o hráče na pětistrunné banjo Radima Humla. Ačkoli banjo evokuje spíš bluegrass a country, Traband tento nástroj narouboval na rockové a taneční beaty, místy sahající až k psychedelii 60. let.
Nahrávalo se ve studiu Bubny Michala Ditricha, jehož hudební minulost (Hypnotix, Babalet, Abraxas) kapelu taktéž silně ovlivnila. A jak odhaluje leader Jarda Svoboda, nahrávání se konalo ve spontánním duchu.
„Hudební improvizace, myslím, není naše silná stránka a pečlivá příprava ve zkušebně už vůbec ne. Některé z písniček vznikaly nebo nabíraly podobu až ve studiu, pár improvizovaných míst tam zůstalo, ale vcelku jde – jako u každé Trabandí nahrávky – o kompromis mezi spontánností a záměrem,“ říká.
Nadšení se tentokrát podařilo zachytit dokonale, radost z nahrávky přímo tryská stejně tak jako nechuť k hudebním škatulkám. „My jsme hudební styly a žánry nikdy moc neřešili, vlastně jenom tehdy, když nás hudební publicisté do nějaké škatulky tlačili. Například několik let jsem snad ve všech rozhovorech musel opakovat ‚ale my nehrajeme balkánskou dechovku‘, a stejně to občas nebylo nic platné,“ říká Svoboda.
Traband na festivalu v Trutnově (2011)
Traband podle Svobody ve skutečnosti „vykrádá“ všechny hudební styly, které jeho členy zaujmou. „A to včetně té dechovky. S děláme si s nimi, co umíme a co nás baví. A tak si na Vlnobeatu podávají ruce Beatles s Jožo Rážem a U2 s Jiřinou Bohdalovou,“ komentuje aktuální styl Trabandu Jarda Svoboda, autor všech skladeb na albu Vlnobeat.
Jiný přístup než obvykle zvolil Jarda Svoboda k textům. Ubylo epičnosti a příběhovosti. Autor přidal na radikálnějších postojích a neváhá se vymezit vůči současné společnosti. „O čem zpívám, za tím si stojím. Je to můj občanský postoj, který občas dávám najevo, když mám tu potřebu. Jestli je to radikální, to nevím a neřeším.“
