RECENZE: Film Mami! rozpláče vzdor vulgaritám. Jenže je těžké mu věřit

Na festivalu v Cannes se tleskalo pět minut, slzy tekly proudem, film Mami! dostal dvě ceny, frankofonní Kanada jej posílá na Oscary a teď dorazil do našich kin. První zarazí čtvercový formát obrazu - čirá schválnost, ať ji režisér zdůvodňuje jakkoli. A zbytek působí právě tak, jako záměr pro záměr.

„Milovat někoho neznamená, že ho můžeme zachránit,“ zazní v úvodu. Více než dvě hodiny si pak hrdinové ověřují, že je to bohužel pravda: matka snažící se jen s pomocí sousedky zvládnout syna s diagnózou ADHD, poruchou pozornosti.

Mami!

60 %

Kanada / Francie, 2014, 139 min

Režie: Xavier Dolan

Hrají: Anne Dorval, Antoine-Olivier Pilon, Suzanne Clément

Kinobox: 77 %

IMDb: 8.0

Celý vtip tkví v tom, že výrostek působí spíš jako nevychovaný fracek než ubohý lazar a že matka je ze stejného těsta. Divák by se měl rozněžňovat nad jejich údělem, ale spíš se přistihne při myšlence, že kluk měl dostat pohlavek hned při první sprosté nadávce matce, od níž ovšem hrubý slovník převzal.

Film se snaží ukázat, že vzdor záplavě vulgarit a tíživé sociální situaci k sobě ti dva láskyplně lnou, že si s dojemnou usilovností zkoušejí vybudovat pár hezkých společných chvil - a vedle skvělých herců má na své straně vtip i náladu. K vrcholům patří hořce rozesmátá ženská pitka, přitom se však režisér Xavier Dolan klidně dopustí klipovité banality s jízdou ve jménu svobody.

Hlavně se však filmu Mami! těžko věří. Ze zvládnutého řemesla melodramatu prosvítá konstrukce, kalkul, chlad. A dojem, že módní pětadvacetiletý filmař je sám ještě pořád kluk, byť ubral na provokativní tradici a natočil skoro rodinný televizní příběh pro vánoční rozjímání. Jen dialogy by se musely „vypípat.“