Poskládal drobné vtípky, fórky, skeče a situační scénky, leč drzá provokace se nedostavila. Trikové hračky měly sice profesionální ráz coby jasný výraz digitální generace, ale herecky se výsledek stále podobal soukromé besídce, včetně ledabylé výslovnosti.
Pár nápadů se našlo, třeba zábavná armádní tiskovka nebo výměna kulturního dědictví v rámci Evropské unie, která na místo sochy svatého Václava posadí čurajícího chlapečka z Bruselu, nicméně chyběla nečekaná řízná pointa. A nejen tady.
Některé kousky byly známé už z internetu, vesměs ty nejlepší. Ovšem jednotlivosti vtipné samy o sobě ztrácejí sílu, když mají utáhnout celé televizní pásmo. I Pečený sněhulák totiž převzal starý model používaný od České sody po Tele tele.
Mozaikovitá skladba však přestává být funkční, jestliže obsahuje změť jen nahozených žertíků, hromadu zbytečných předělů, zato pramálo skutečně propracovaných perel. A hlavně těch slibovaných „koulí“. Leccos by se rádo odpustilo, jenom krotká legrace ne.
