Ovšem to nebyla záhada, jen drobný organizační zádrhel. Záhadou také není, kam se vytratili pupíci, ledva se rozdaly všechny ceny a začal poslední, vůbec nejzábavnější film Divoké historky (na ten tě vezmu!). Pupíci, abys rozuměla, jsou hosté chvátající do Puppu, aby dorazili na večírek s předstihem a frontu na mečouna vybojovali z první linie.
Zato se podařilo odhalit, proč muzikant a překladatel Ondřej Hejma při slavnostní projekci nepoznal Mzdu strachu, vůbec první z filmů, k nimž kdysi dělal české titulky. Hlodalo to v něm zvláště poté, co mu režisér William Friedkin osobně potřásl rukou, takže pátral a pátral, až vypátral.
To bylo tak. Při americké premiéře Mzda strachu nezabrala, tehdy vládly Hvězdné války, tak obchodníci zkusili zachránit, co se dá, za mořem. A distributor, nikoli náš komunistický cenzor, jak jsme tipovali, sestřihal film pro Evropu o dobrou půlhodinu. Hejma už ví, proč ho nepoznal, a ty jsi bohatší o poznání, že aspoň za jednu zhůvěřilost nemůže bolševik.
Objasnilo se rovněž, proč se festivalový prezident nechal zarůst. Předně chtěl být solidární s Melem Gibsonem, který ho však převezl a dorazil oholený - kvůli roli. Což je shodně druhý důvod Bartoškova vousu: chystá se na roli v seriálu, jehož hrdinou bude pan Mattoni, otec minerálky.
Dále vím, jak zhýralá byla mezinárodní porota: považ, samý kuřák! Pouze předseda si zapálil jednou jedinkrát, na oslavu konečného rozhodnutí, ostatní si dopřávali častěji. Ale nikdy během filmu, čímž si vysloužili nehynoucí obdiv, neboť u řady děl měl člověk nutkání odbíhat co chvíli a co nejdál.
A nakonec ti povím, že stylizované prasátko ve znaku 49. ročníku, s nímž se prodaly tisíce hrníčků, náušnic i triček, cizincům nic neříkalo. Michael Pitt prý jen zíral, když mu prase kreslili i s ocáskem, ten grafický symbol neznají. Ale jak kdosi připomněl, lechtivý znak renaultů vnímají ve Francii asi taky jinak než my. Těš se na piktogram pro 50. festival.
