Afghan Whigs
Rozhodně se o ně nepostarali jedni z iniciátorů grunge, američtí Afghan Whigs, ani ska legendy Madness, kteří zahráli v hlavních časech. Vystoupení, headlinerů byla přesně taková, jak mohli fanoušci předvídat. V případě Afghan Whigs rozervaně rockové, v případě Madness nakažlivě taneční a melodické.
Britští průkopníci popového ska dokázali publikum oslovit sebevědoměji. Koncert zahájili trochu zvolna, ale program měli postavený v podstatě pouze na provařených melodiích a hitech. Britsky ironický humor frontmana Suggse, který například při tuzemské premiéře Madness z pódia pozdravil české publikum slovy: Ahoj Barcelono, jsme rádi, že tu opět hrajeme, ne vždy zarezonoval.
Madness
Ale perfektně podané písně jako Our House nebo It Must Be Love prostor pro nedorozumění nezanechaly. Energickou show navíc vygradovaly akrobatické výkony skoro šedesátiletého saxofonisty Lee Thompsona, který hbitě šplhal po konstrukcích pódia do výšin takřka nebeských.
Co se týká zahraničních hvězd, nebyly tentokrát zdaleka tím, co táhlo nejvěší pozornost. Velký dav pod pódiem měli Chinaski, kteří zopakovali svoje narozeninové vystoupení a zpestřili jej performancí pořadatelů Rock for People. Ti během koncertu oslavili dvacet let konání festivalu.
Chinaski (Michal Malátný)
Zakladatelé festivalu Petr Fořt a Michal Thomes s Michalem Malátným.
Bylo přitom sympatické, že i ve chvíli, kdy z velkých scén hrála hlavní jména, nezela prázdnotou, natož nezajímavou hudbou ani menší pódia. Během vystoupení Chinaski se tak v jednom z hangárů povedlo strhnout na sebe pozornost publika tuzemské kapele Dirty Blondes, která předvedla doslova nabušenou rockovou show.
Bylo vidět, že na sobě od dva roky staré desky Don't Be A Pussy hodně zapracovala, zejména ve výrazu. S ostrou a nekompromisní zpěvačkou Beego za mikrofonem má v současné formě naději proslavit se nejen u nás. Kapele k tomu nechybí nasazení a hráčské dovednosti, zbývá jen složit jeden skutečný hit.
Na Rock for People je příjemné a jedinečné, že dokáže svým návštěvníkům přichystat překvapení. Ať už je to oživlý jukebox, ve kterém působí i hudebníci známých jmen, nebo Táborák stage, kde se kolem ohně muzicíruje a zpívá se španělkou.
Hudební zjevení se týkala i oficiálních pódií. Mezi nejlepší vystoupení dne nečekaně patřila performance britského beatboxera, který si říká THePETEBOX. Ten ze střechy Red Bull Tour Busu ukázal možnosti sekvencování hlasu, ruchů i živých nástrojů do přesvědčivých skladeb.
Na svou pusu dokázal zahrát coververze Pixies, Nirvany a spousty dalších slavných kapel. A i když na cédéčku by to asi nebyl zrovna dvakrát záživný poslech, naživo si publikum podmanil precizností, s níž takříkajíc "na hubu" dokázal aktualizovat známé zvuky i melodie.
I když druhý den Rock for People byl zdánlivě méně výrazný, pořadatelé během něj pokračovali s předsevzetím vozit k nám mladé kapely na vzestupu. Na hlavní pódia, kde hrála podobně jako na jiných tuzemských festivalech třeba Vypsaná fixa nebo Tata Bojs, návštěvníci lační objevů ani nemuseli chodit.
S kapelami, jako byla brutální japonská čtveřice Tricot nebo britskými rockery Holy Esque, jim totiž tenhle festival nabídl řadu nečekaných a silných zážitků. Schválně, zda z těchto kapel některá poroste, jako se to povedlo loňským účastníkům Bipolar Sunshine, kteří rok po Rock for People opanovali i jedno z hlavních pódií na kultovním festivalu v britském Glastonbury.
