Jméno legendárního kreslíře Káji Saudka je poslední dobou opět v kurzu. Policie zmařila aukci (a spolu s ní i výstavu) nejslavnějšího československého komiksu všech dob Muriel a andělé, který vytvořil s Milošem Macourkem. V olomouckém Muzeu umění se však až do 18. května koná velká Saudkova retrospektiva.
Spisovatel a novinář Ondřej Neff s Kájou Saudkem spolupracoval až o mnoho let později na jiném komiksu. Dodnes lituje, že ho nepřiměl k malování velkých obrazů olejem.
Vy jste se s Kájou Saudkem poznal až v polovině osmdesátých let nad Arnalem, nebo jste se znali dřív?
Poprvé jsem ho viděl začátkem sedmdesátých let, kdy jsem se točil kolem kulturního střediska v Albatrosu. Měl jsem nějaké řízení u tamního šéfa, a to bylo zrovna ten osudný okamžik, kdy Saudka vyhazovali a kdy mu sdělili, že nebude vycházet komiksový časopis, který byl připravený. Postupující normalizace ho zatípla. Mám ho před očima, jak tam stál zarputilý, ne moc vysoký člověk a měl na sobě obrovský nápadný kožich. A až po téměř patnácti letech jsem dostal příležitost pro něj dělat scénář ke komiksu, a tak vznikl Arnal a dva dračí zuby.
Čtěte v sobotu
Více o vztahu Káji a Jana Saudkových a o jejich umění čtěte v sobotní příloze MF DNES Scéna.
Ale to bylo v době, kdy nebyl zrovna na výsluní, ne?
Kája v té době komiksy nepublikoval. Komiks byl absolutně na indexu. A to bych rád zdůraznil, že to ani nebylo tak, že by se soudruh Brežněv v Kremlu rozhodl a prostřednictvím Biľaka a Husáka zakázal komiks. To ne. To bylo tím, že celá česká kultura byla ovládaná druhořadou a třetiřadou garniturou. Seděli v komisích a rozhodovali. A ani to nemuseli být nějací kovaní komunisté, to prostě byli s*áči, jimž propůjčili moc deptat lidi, kteří vyčnívají. A lidi vyčnívající takovým způsobem jako bratři Saudkové měli naprosté utrum.
Jan Saudek měl taky takové problémy?
No, samozřejmě. To se začalo lámat až na sklonku totáče. Já byl od roku 1987 v redakci literárního časopisu Kmen a jsem velmi pyšný na to, že v podstatě já jsem tam prosadil, že Honza Saudek byl po mnoha letech oficiálně publikován v nějakém periodiku mimo underground. Aspoň pár fotek. Jinak byl naprosto zadupaný do země.
Z komiksu Arnal a dva dračí zuby
Vraťme se k Arnalovi. Ten se objevil ve speciálním vydání časopisu speleologické společnosti, což byla tehdy jediná Saudkova šance. Jak komiks vznikal?
Když dělám scénáře pro komiks, tak ho nakreslím, protože je to vlastně film a musíte to vidět vizuálně, to nestačí jen napsat. On můj návrh velmi respektoval, i když to samozřejmě dotáhl do své geniální polohy. Ale Kája tehdy tvořil strašlivě obtížně. Z té kresby máte pocit, že to sypal, ale byla to nesmírně obtížná pomalá práce a já z toho měl pocit, že to nerad dělá. Až po letech jsem pochopil, že byl znechucený z toho, jak mu ukradli jeho Muriel. A že je originál komiksu ukradený, to mi Kája mnohokrát vyprávěl. Navíc já měl v Mladé frontě, kde to zmizelo, známé. A tam se to všeobecně vědělo.
Tehdy jste tu příčinu neodhalil?
Ne, jednak ty události kolem Muriel znám jen z doslechu, tehdy jsme se ještě neznali. Ale hlavně jsem tomu neporozuměl, protože on si nikdy nestěžoval. Oba Saudkové jsou naprosto noblesní lidé, co by si slůvkem nepostěžovali. Nicméně chápu, že ztratil chuť k téhle práci. To je jako byste byl skladatel, napsal symfonii a šumaři by vám ji ukradli, zhanobili, zakázali a někdo by po vás chtěl, abyste pěl a hrál! To nejde…
Mimochodem, ty svoje kresby k Arnalovi máte? To by bylo zajímavé srovnání...
Ne, to taky někdo ukradl. Mě by po letech taky zajímalo, jaký v tom byl rozdíl. Já vůl, že jsem si to neokopíroval.
Z výstavy Hommage ā Kája Saudek v olomouckém Muzeu umění
Byli jste nadále v kontaktu? Po převratu přece mohl znovu dělat velké věci.
Když to prdlo, tak jsem ho zapřísahal, ať jde a maluje a prodává obrazy. Ale on se chytil vydavatele Nei Reportu a vrhnul se na pornografii. Já mu říkal - Kájo, neblbněte, vyserte se na to. Stejně z toho neměl kdovíjaké peníze. Kreslil portréty kurev z bordelu někde na Vinohradech. Pak začal malovat, ale latexem místo oleje. Olej na plátně je olej na plátně. Latex se oloupe… Ale nedal si říct. A já jsem patřil k jeho nejlepším přátelům.
Ondřej Neff
A to jste si vykali?
No, ovšem. Pořád. Ale ona to byla taková hra. Já nepamatuju, že by si s někým tykal. S Johankou nebo s dcerou snad jo.
Takže po revoluci už vlastně nic pořádného neudělal…
Naprosto ne, protože se úplně zakopal. Ještě začal masivně chlastat. Měl prachy, aby si koupil něco pořádného, ale jak sám sebe trýznil, tak pil takové to příšerné krabicové víno. Já jsem mu vždycky říkal, že je velký český malíř, a on si myslel, že si z něj dělám prdel. Ale já to myslel a dodnes myslím naprosto vážně. Nicméně vytvořil dílo, nad nímž netřeba hořekovat. Pořád je tady s námi. Díky bohu, že se povedlo obě Muriel vydat.
