RECENZE: Kanye West novým albem masakruje posluchače k blaženosti

Na své šesté studiové desce, kterou nazval Yeezus, americký hiphopový umělec znovu posunul hranice.

Nezvyklá, zvukově brutální, nevyzpytatelná, zmatená, ale vtahující, objevná - to jsou dojmy, které za sebou zanechá už první poslech novinky jednoho z nejúspěšnějších a zároveň kontroverzních jmen současného amerického hip hopu.

Yeezus

90 %

Interpret: Kanye West

Vydavatel: Universal Music

Na experimentálním albu Yeezus není takřka žádné rapové klišé. Od úvodního sonického výbuchu syntezátorů až po závěrečný soulový výdech v Bound 2 nahrávka fascinuje především formou. Kolektiv producentů a hostů, které si West k nahrávání přizval, je těžko spojitelný i na papíře, ale to, co ze spolupráce vzešlo, v sobě má nebývalou a syrovou sílu, která za sebou nechává předchozí Westovy zvukově opulentnější a precizně vyčištěné nahrávky.

Na desce se skutečně sešly světy elektronických Daft Punk s rockovou neurvalostí i zvukovým perfekcionismem dlouhým jako vousy producenta Ricka Rubina, v jehož studiu se album horečně předělávalo a dodělávalo. Vedle sebe se poskládají sladké soulové melodie i industriální nářez. V nepředvídatelné struktuře písniček se může stát cokoliv, klidně je přeruší ostrý zvuk, jako by přeskočilo cédéčko, nebo přezpívaný sampl příšerného hitu Dívka s perlami ve vlasech, který u nás za maďarskou skupinu Omega proslavil Aleš Brichta (New Slaves).

Kanye West, jehož silná stránka byla vždy v produkci a slabší v rapu, jde na dřeň i ve výrazu. Některé sloky doslova štěká, plive a vyřvává. Aniž by ovšem deska ztratila švih a tah a sklouzla do samoúčelné agrese. Každou další brutalitu střídá silná nečekaná melodie a zvrat. Uprostřed alba se West ve skladbě Hold My Liquor ponoří do zvuku starého chicagského housu se stejnou přirozeností, s jakou předtím v písni I Am God řičel, že je bůh. Staré soulové samply střídají melodie prohnané automatickou ladičkou hlasu, Westovy někdejší rukopisné, "zešmouleně" zrychlené výpůjčky odjinud, ale i ozvuky jamajského dancehallu. Stíhat, co všechno se na desce děje, vyžaduje maximální pozornost.

Neuvěřitelné je na desce Yeezus především to, jak s takovým rozptylem drží pohromadě a nutí posluchače k objevování nového a neslyšeného s každým dalším přehráním. Pokud v minulosti Westovo přebujelé ego několikrát zařídilo přeceněné přijímání jeho vlastní tvorby, na desce to neplatí. Jistě, mohla by mít třeba dotaženější texty, ale důležitější je, že poněkud brutálním přístupem k posluchačovi vznikla silná nahrávka, která nepřipomíná nic předtím.