Očekávat od Zdeňka Trošky existenciální drama s Karlem Rodenem a Vilmou Cibulkovou je naivní představa. Drží se toho, co umí. Masové zábavy, u které se lidé budou hodinu a půl plácat do stehen a zasmějí se vlastním problémům. Ani jeho devátá komedie rozhodně nebude filmem, který by přivítala kina "pro osamělého diváka".
Připravovaný snímek vznikne podle uleželého námětu slovenského fanouška úspěšné série Slunce, seno. Ten Troška vytáhl ze šuplíku a oprášil, když mu produkce řekla, že sehnala peníze na další natáčení. Devětapadesátiletý režisér nicméně trvá na tom, že doby jahod, facek a erotiky jsou pryč a vzniká úplně jiná vesnická komedie. V té budou nicméně opět hrát prim vševědoucí klepny, mladý farář (Lukáš Langmajer), starosta (Pavel Kikinčuk), jeho žena (Veronika Žilková) a další postavičky malé vísky.
Hoštice, místo filmu Slunce, seno, jahody
Diváci se mohou těšit také na sblížení staré a mladé generace, konkrétně dvou seniorů v podání Jiřího Pechy a Lubomíra Kostelky a dědice rozpadlého zámečku po tetičce, kterého si zahraje Jan Dolanský. Režisér si stěžuje, že sehnat herce na natáčení letní komedie bylo téměř nemožné, většina v té době totiž zkouší v divadle nebo točí seriály. Nejobětavější byla asi Jana Altmanová, která tolik toužila po roli drbny, že odložila plánovanou operaci.
Myslíte, že se vůbec dá navázat na úspěch trilogie s Helenou Růžičkovou? Nemáte strach, že diváci nové pokračování nepřijmou?
Já chci hned na začátku upozornit, že nejde vůbec o pokračování trilogie Slunce, seno, jahody. Nejsem blázen, abych si nespočítal, že na to navázat nejde. To je věc, která je hotová, uzavřená. Příští rok uplyne třicet let od natočení prvního dílu. Snímek Babovřesky je jen podobný tou "sluncesenovskou", letní jihočeskou atmosférou.
Zdeněk Troška a spoluautor scénáře k filmu Babovřesky Marek Kališ
Návrat do původních Hoštic vás tedy vůbec nelákal? Proč budujete úplně novou vesnici?
Hoštice už jsou jinde. Ta trilogie je dnes v podstatě dokument o soumraku socialismu v jižních Čechách, takže do Hoštic už ne. Proto jsem vybral jiné vesnice čtyřicet kilometrů od Budějovic. Dobšice, Záboří, Pištín a Netolice. Tam budou úplně jiní lidé, jiná jména a bude tam jiný děj.
Mají Babovřesky podobně výraznou postavu jakou byla rázná Škopková?
Jinak hrála Helena Růžičková a jinak hraje paní Bohdalová nebo paní Maciuchová. Tady je to postaveno na Janě Synkové, která představuje univerzální drbnu. Ta už třicet let přesluhuje na obecním úřadě, v kostele sedí v první lavici. Co také může dělat na malé vesničce, jako jsou Babovřesky? Ví, co se kde šustne, kdo, kde a jak podniká, a vidí všem do talíře. Pak to se svými babkami komentují v kostele.
Takže to bude především příběh o babkách?
Je to příběh, který má své zázemí, který se stal. Je to o tom, jak jedna věc, která byla špatně viděna, zahlídnuta a ve formě pomluvy a drbu roste dál a vrší jedno nedorozumění za druhým.
Z filmu Kameňák 2
Plyšový lev pro tvůrce Kameňáku 3 - Tvůrci filmu Kameňák Troška a Pomeje
Proč podle vás žánr vesnické komedie vlastně u lidí tak boduje?
Existuje republika a existuje Praha, to jsou dvě oblasti. Možná víc než polovina národa žije na té vesnici a lidé, kteří žijí ve městě, mají k vesnici blízko. Český venkov je bodrý, švejkovský a svůj. Myslím, že když jsme ho ukázali v předchozích komediích Slunce, seno, tak se v něm lidi poznali, aniž by to někoho urazilo. Tahle komedie vzniká na přání mých diváků, kteří mi říkali: "Pane Troško, točte další Slunce, seno, točte další Kameňáky, my se chceme bavit!"
Kritici vás za Kameňáky málem ukamenovali, široká divácká veřejnost vám ale tleskala. Za tu první skupinu se ptám: nehrozí, že teď natočíte dalšího anekdotického Frankensteina? Můžeme se těšit na nějaký děj, nebo zase půjde o sled scének?
Tímto filmem nic neřeším, žádné problémy. Nebude to ani psychologická, ani filozofická sonda do nitra ubohého českého malého člověka, ani většího. Nad ničím se nezamýšlím, je to čistě úsměvný oddychový příběh z jihočeské vesnice, který dá lidem těch devadesát minut pohody a příjemného posezení.
A co ty scénky?
Jako Kameňák to postavené nebude, jde o souvisle vyprávěný příběh. Ať je to jak chce, i kdybych natočil film na Oscara, tak mě česká kritika nemůže nikdy za nic pochválit. Já to od ní ani nečekám. Vloni na podzim jsem dostal několik výstřižků ze Slovenska, kde bylo napsáno, že Kameňáky jsou nejfrekventovanějším filmem slovenských televizí. Za posledních pět let je obrátili sedmapadesátkrát. To je můj Oscar, jestliže ho lidi berou za svůj a těší se, že budou televize mé filmy zase vysílat. To je přece největší ocenění v mé práci.
Takže vůně vegetariánských rautů na Českých lvech s vámi nic nedělá?
Ne, ne, ne! (smích) Víte, já ten film dělám pro své lidi, kteří na něj chtějí přijít. Jak říkám, když máte náladu, v pondělí si pustíte Vlastu Buriana, v úterý Beethovena a ve středu plyn. Každému jeho nebe, ať si každý vybere film, jaký chce. Je úžasné, že se u nás pořád točí tolik snímků, od pohádek po experimenty, a tak to má být.
