Ve čtyřiceti jste se stal bavičem roku TýTý a s Partičkou jste dostali cenu v kategorii Pořad roku. Jak hodnotíte tenhle úspěch?
Přemýšlím, co bych řekl vtipnýho, ale já jsem šťastný. Fakt. Celý to vypadalo, že to nebude, ale myslím si, že je to všechno díky tomu, jak vedeme Facebook Partičky. Komunikace s lidmi je tak úžasná, že jsem odhodil veškeré starosti s tím, co budu říkat. Normálně jsem šťastnej.
Jaký mezník představuje Partička ve vaší kariéře?
Já jsem si o ni řekl. Kvůli tomuhle jsem divadlo začínal dělat a takhle to dopadlo. Jsem šťastnej, že jsem se ve čtyřiceti k tomu prohrabal.
Sehrál nějakou roli šestý smysl, když jste odmítl režii a naopak se postavil před diváky?
Celý to bylo kvůli tomu, že s klukama je hrozná legrace i mimo natáčení. Říkal jsem si, že bych zase musel sedět ve voze, dívat se, jak si to užívají a jen rozdělovat kamery a otravovat se se střihem. To už se mi nechtělo.
Co byste z povolání režiséra Partičce pochválil a co naopak vytkl?
Myslím si, že Dano Dangl, který ji režíruje, si s námi užívá dost a dost, protože s Michalem máme tendenci do toho trošku mluvit a už na place přemýšlíme, jak to bude vypadat. Radši už nic říkat nebudu, abych kluka nestresoval. Je na dovolené v Americe a ještě se dozví, že ho čeká něco horšího.
Jak na vás reagují fanoušci v ulicích?
Záleží, v kolik na tu ulici vyrazíte. Když je to ještě v okamžiku, než skončí potlesk, tak je to dobrý, jinak se s lidmi potkáte. Ale zase musím říct, že jsem rád, že ji lidi takhle prožívají. Nemám nejmenší problém se vyfotit nebo se jim podepsat. Byl bych divný, kdybych měl problém s tím, že mě chvilku zdržují.