GLOSA: Hugo na papíře je stejně magický a fantaskní jako ten ve 3D

Že je aktuální filmový hit Martina Scorseseho, který obdržel pět Oscarů, zfilmovaná knižní předloha, je celkem známo. Je ale také dobré vědět, že kniha Hugo a jeho velký objev, byť vypráví zčásti jinými prostředky, za snímkem nijak nezaostává.

Když si odmyslíme pár připsaných dějových detailů, je při přečtení knihy jasné, že Martin Scorsese, samozřejmě s nadsázkou řečeno, neměl příliš mnoho práce. Literárně-výtvarné dílo Američana Briana Selznicka totiž ze všeho nejvíce připomíná "režijní knihu", tedy vlastně scénář, do kterého si režiséři zakreslují podobu jednotlivých obrazů.

Selznickova kniha vyšla v originále v roce 2007 a o rok později získala Caldecottovu medaili, označovanou z nejprestižnější americkou cenu za dětskou literaturu. Ještě téhož roku ji stihlo pod názvem Velký objev Huga Cabreta vydat v českém překladu nakladatelství Fragment (recenzi tohoto vydání najdete zde). V souvislosti s příchodem Huga do českých kin vydalo nakladatelství Mladá fronta nový překlad s "filmovou" obálkou i upraveným názvem.

Jedná se o unikátní literárně-výtvarný počin kdesi na pomezí románu a komiksu beze slov. Zhruba třetina děje je vyprávěna běžným beletristickým stylem, dvě třetiny knihy tvoří tužkou kreslené dvoustrany, které však psaný příběh neilustrují, nýbrž dále vyprávějí. A to právě metodou filmových záběrů od velkých celků až po ty nejmenší detaily.

Stejně jako Selznick dokázal vymyslet krásný poetický a vlastně velmi dojemný příběh, a vepsat jej do slov, dokázal i s obrovským citem jeho části nakreslit tak, že čtenáři v těchto "filmových" pasážích slova nejen nechybějí, ale dokonce by byla na závadu. V tom ohledu se ostatně poučil i Martin Scorsese, který věru svůj velký opus mluvením nepřehltil.

Ze souvztažnosti Selznickovy knihy a Scorseseho filmu je třeba si vzít jedno podstatné: i když obě zpracování příběhu jsou v první řadě poctou filmu a jeho historii, není vlastně vůbec podstatné, jakým jazykem je sdělení předáváno. Zda "starosvětským" literárním vyprávěním a poctivou kresbou, nebo filmem, natočeným za využití nejmodernějších technologií.

V obou případech jde jen o prostředky, kterými autor potažmo režisér předestírají svůj cit pro magii krásných snů a dávají čtenáři či divákovi možnost nechat se vést vlastní fantazií. Dokud budou taková díla stále schopna vzbudit stejný zájem jako Selznickův a Scorseseho Hugo, s povrchností a konzumností lidstva to snad nebude tak zlé.