Labyrint natočil mladý talentovaný filmař Tomáš Houška, z jehož dílny pochází například scénář k snímku Tomáše Vorla Gympl. Staví na modelu skupiny čtyř lidí, která se vydá na výpravu do legendárních pražských katakomb a tam se jejich výlet změní v boj o holý život.
"Kdykoli jsem měla chvilku pauzu a mohla z těch chodeb na světlo, mazala jsem pro celý štáb chleby a rohlíky. S paštikou, s nutelou, s máslem. To mě uklidňovalo," směje se při vzpomínce na náročné natáčení ve znojemském podzemí Vondráčková, která si ve filmu zahrála ambiciózní reportérku Renatu.
Thriller není žánr, který by se u nás těšil kdovíjaké popularitě. Váhala jste, zda roli vzít?
Jsem obdivovatelkou Denzela Washingtona a filmů jako Muž v ohni, Déja vu, Presumpce viny, pro které jsou charakteristické hodně napětí a málo nebo žádná krev. Taky mám ráda čistě žánrové filmy. Proto jsem točila Snowboarďáky, Kvasku a teď Labyrint.
Mimochodem je to víc thriller, nebo horor? Neboli kolik nadpřirozena máme čekat?
Je to "jen" thriller. Nic víc, nic míň.
V traileru rozrušeně mluvíte do kamery, kterou si jako zapálená reportérka do podzemí vezmete. Máme čekat něco na způsob Záhady Blair Witch?
Blair Witch, tedy jen její první díl, mě dostala. My ale nejsme tak drsní. V Labyrintu jde hodně o vztahy. Když se dostanete do neřešitelné situace, začnou vyplouvat na povrch i vaše skryté povahové stránky. Já jsem někdy ve filmu tak nepříjemná, až se divím, že to se mnou Honza Zadražil vydržel. A čím víc jeho postava odpouští, tím víc ta moje přitvrzuje.
Labyrint se točil ve znojemském podzemí čtrnáct dní.
Točili jste dva týdny v kuse pod zemí. Jak jste to nesla?
Když máte na zádech krosnu, na nohách obr boty a na hlavě jen čelovku, nemůžete se nikdy nikdy nikdy narovnat, tak je to někdy k zbláznění. Málo světla, dusná atmosféra jako před porážkou a vy víte, že nahoru se dostanete až za čtrnáct dní. Trochu peklo. Vždycky, když jsem měla chvilku pauzu a mohla na světlo, mazala jsem pro celý štáb chleby a rohlíky. S paštikou, s nutelou, s máslem. To mě uklidňovalo. (smích)
Máte zkušenost s velkými zahraničními i českými produkcemi. Byla práce na nízkorozpočtovém Labyrintu hodně odlišná?
České filmy jsou vždycky jiné. Malý rozpočet, minimum natáčecích dní, denní program napěchovaný k prasknutí. U amerických věcí pořád čekáte, je to jiná pohádka. Ale kdybychom zrovna tady měli čekat, tak polovina štábu zešílí, svižnost se hodila.
"Milostné scény se mě v posledních letech moc netýkají," říká Vondráčková.
Došlo na nějaký krizový okamžik?
Myslím, ze každý si prošel vnitřní krizí, ale podržel ho ten, kdo byl zrovna víc v pohodě. Štáb byl perfektní a o spoluhercích ani nemluvim, to byla procházka růžovým sadem.
Hodně fanoušků asi bude překvapeno vaší filmovou vizáží. Kdo ji vymyslel?
Brýle jsem získala až den před začátkem natáčení. Hodně mi k Renatě seděly, tak jsem na nich trvala. Je to intelektuálka zažraná do své práce. A taky jsem chtěla trochu usnadnit divákovi orientaci mezi Lucií - zpěvačkou a herečkou. Aby si na mě nemusel polovinu filmu zvykat. (smích)
V ukázce se mihne i náznak milostné scény. Jak se točí sex v katakombách?
V posledních letech se mě milostné scény moc netýkají. Ve filmech hraju většinou workoholičky zabrané do práce, které vztahy jenom zdržují. Tady sice lásku řeším, ale nahé scény měla na triku kolegyně Mary Coronado. A popasovala se s nimi skvěle. Já naopak hodně točila ve všech možných knihovnách v Praze a potápěla se do knih všeho druhu. To je můj svět.
Na Labyrintu pracovalo hned několik cizinců. Před kamerou to byla Kostaričanka Mary Coronado (vlevo).
Vaším hereckým partnerem je Jan Zadražil. Představte nám ho blíže.
S Honzou jsem dlouho hrála v Excaliburu a skvěle jsme na sebe slyšeli. Prostě nám to na jevišti klapalo. Tak jsem ho doporučila Tomáši Houškovi a zároveň mu dala do ruky dva lístky na představení Údolí včel, ve kterém Honza hraje. Byl skvělý a nebylo co řešit.
Co je LabyrintAmbiciózní Renata (Lucie Vondráčková) točí reportáž o mystice v současné době, navštěvuje rituály satanistů a náhoda ji nakonec zavede k legendě o dávných chodbách v podzemí staré Prahy. V domě, jehož sklepení by mohlo být bránou do tajemného labyrintu, se začnou ztrácet lidé. Pověst o středověkých katakombách a další stopy o ní vtáhnou do děje i mladého historika a Renatina bývalého přítele (Jan Zadražil), experta na statiku sklepů (M. Zbrožek) a Renatinu exotickou spolubydlící Kiaru (M. Coronado). Pod sklepem domu opravdu objeví další skryté chodby a v honbě za senzačním objevem se je na vlastní pěst rozhodnou prozkoumat. Romantické dobrodružství trvá ale jen chvíli... Premiéra 12. ledna 2012 Zdroj: text distributora |
Pro Tomáše Houšku je Labyrint režijním debutem. Jak si vedl?
Vážím si lidí, kteří umí psát. Dokázal mi odpovědět na jakýkoli dotaz k návaznostem, souvislostem, motivacím, to mi hodně pomáhalo. Taky je to spíš typ režiséra, který nekřičí a neháže židlemi... V podzemí teda ani žádné nebyly. A přesně tenhle systém mi při natáčení vyhovuje - soustředění a klid na práci. Emoce podle mě patří před kameru, ne za ni.
Satanistické rituály, přízraky... Máme se připravit na čistokrevný žánrový zážitek?
Konečný výsledek jsem ještě neviděla. Hodně záleží na muzice, zvukových efektech a načasování situací. Tak snad bude všechno klapat.
Podílela jste se nějak také na hudební složce?
Hlavní písnička filmu, taky se jmenuje Labyrint, se míchala tady v Kanadě. A dala nám zatraceně hodně práce. Je taky trochu jiná než to, co normálně dělám: tajemnější, dospělejší, ponurejší. Skvěle vystihuje atmosféru filmu.
Zmínila jste Kanadu, kde žijete. Jak vás tam lidé vlastně vnímají? Jste pro ně víc zpěvačka, herečka, nebo "jen" nastávající matka?
Jsem tu zatím krátce, ale myslím, že jsem tu pro všechny taková trochu tajuplná budoucí máma, co pracuje na dálku, pořád něco vymýšlí a sem tam musí odjet do Evropy.
