Jak to děláte, že stále vypadáte tak spokojeně a vždycky usměvavě?
Eva: Bydlíme u lesa a mně osobně dává les hodně síly a pozitivní energie.
Vašek: Je to i těmi písničkami a publikem, pro které hrajeme. Většinou jsou to lidi neagresivní a pohodoví, jako naše tvorba.
Jste nejen kolegové, ale i manželé. Dají se tyhle dva životy nějak oddělit? Vašek: My je neoddělujeme, pro nás je to všechno zábava.
Eva: Já souhlasím. My celý rok zpíváme a jenom se bavíme. (smích)
Manželé jste vůbec jak dlouho?
Eva: Je to už hodně dlouho...
Vašek: Co jsme se vzali z lásky...
Eva: Ale necháme si to pro sebe.
Deset, patnáct let?
Eva: Třeba... (smích)
Jak jste se dali dohromady?
Eva: Jednoduše. Vašek neměl zpěvačku a já byla ve čtvrtém ročníku na konzervatoři. A protože jsem chtěla zpívat, první den jsme se viděli, druhý den byla zkouška a pátý vystoupení. Náhody neexistují.
Vašek: A už je to třiadvacet let.
Uměli byste tohle společné období nějak výstižně popsat, jak ho vnímáte?
Eva: Radost a pohoda.
Vašek: Já hraju už čtyřicet let. První skvělá etapa byla mezi patnácti a dvaceti lety, kdy to bylo takové svobodné a kdy o nic nešlo. Ta další etapa s Evou je hned na druhém místě, je perfektní.
Nezvykle se potkáváme na party pražské restaurace La Bodeguita del Medio, kde si vás poslechne mladší publikum než obvykle. Přibývají vám fanoušci, nebo s vámi jen stárnou?
Eva: Po dnešku bych řekla, že přibývají, když se na složení publika podívám. Zatímco na našich koncertech bývám nejmladší, dneska se tu cítím nejstarší. Ale publikum se postupně mění, každý koncert je jiný, je to nepředvídatelné.
Eva Dvořáčková a Václav Ševčík
Nevadí vám, že nespadáte do středního proudu, který je nejen víc slyšet, ale i vidět?
Vašek: Jak byste mi popsal střední proud, nějak nevím, co si pod tím představit?
Třeba účelový pop, který má oslovit masu, což není přeci váš případ.
Eva: To asi ne.
Vašek: Ale my nejsme dechovka. Třeba taková Bílá orchidej oslovila docela pěknou masu. Mít ještě tři takové, tak by to nebylo vůbec špatné. To bychom byli za vodou, protože by byli osloveni všichni, ať už pozitivně nebo negativně. Orchidej funguje od roku 1997, bude slavit skoro patnáct let, řekl bych, že udělala kus pořádné práce.
