Pavel Kohout je bezesporu jednou z nejzajímavějších a také nejkontroverznějších osobností české kultury druhé poloviny 20. století. Je si toho sám vědom a umí z toho, aniž by se snažil o laciné senzace, celkem zdařile těžit. Bylo tomu tak už před deseti lety, když bez nároku na "cenzuru" poskytl svůj archiv historikovi a publicistovi Pavlu Kosatíkovi, který pak napsal jeho výborný životopisný portrét Fenomén Kohout (2001).
Sám Kohout se vlastní minulostí zabývá už léta ve svých "memoárománech". Jeho první próza tohoto typu nese název Z deníku kontrarevolucionáře a autor ji napsal roku 1969 po své čtyřicítce, prý jako "občanskou závěť pro případ předčasné likvidace".
Kniha mapuje čas od tanků, jež osvobodily Čechy v roce 1945, k týmž tankům, které je v srpnu 1968 okupovaly, ve třech stále se prostupujících líčeních: dramaticky se střídají autentické záznamy o průběhu politického Pražského jara (Z deníku spisovatele PK) s jeho beletrizovanými příčinami (Z deníku občana) i následky (Z deníku turisty).
Druhý memoáromán Kde je zakopán pes (1987) čekal podle Kohouta, "až opadne mé zděšení a můj hněv, pocity normálního člověka ve mně, a k psacímu stroji zasedne zpravodaj, vypravěč". Ve dvou časových rovinách je popisován život skupiny zakázaných spisovatelů a jejich přátel i protivníků z řad opor režimu.
Příběhy z celých sedmdesátých let, jimž dominuje zrození Charty 77, se střídají s absurdně detektivním příběhem z léta 1978, v němž si Státní bezpečnost hrála se spisovatelem "na četníky a zloděje", představujíc současně zlé vyděrače, vyhrožující rodině autora smrtí, i hodné kriminalisty, kteří ji jakoby chránili, aby ho měli pod kontrolou. Je vyprávěn hlavnímu hrdinovi – jezevčíku Edisonovi.
Původně dvoudílná autobiografie To byl můj život je v novém souboru propojena v jeden celek a obsahuje reflexe dříve popsaných, ale hlavně dosud nevzpomenutých událostí. Od autorova narození v roce 1928 přes všechny divoké peripetie jeho života až do rozdělení Československa o půlnoci na Nový rok 1993.
Závěrečný, čtvrtý text souboru nese název Předběžná bilance a je zde publikován poprvé. Vznikl v létě 2010 na žádost iniciátora souborného vydání Kohoutových pamětí, ředitele Nakladatelství Academia Jiřího Padevěta. Vyplňuje skoro dvacetiletou pauzu mezi koncem předchozí knihy a dneškem dalšími událostmi a úvahami zralého muže, který dál intenzivně pokračuje v uměleckých i veřejných aktivitách.
Ačkoli se jedná o text rozsahem nejmenší, z hlediska čtenářů, kteří už možná některou ze vzpomínkových knih Pavla Kohouta přečetli, možná nejdůležitější. Autor se ani zde nevyhýbá kontroverzním otázkám – a jako by je od čtenářů očekával, rovnou na ně po svém odpovídá.
Bezmála dvoutisícistránkový Život s Hitlerem, Stalinem a Havlem je nejen zajímavým pandánem k výše zmíněné Kosatíkově biografii Pavla Kohouta, ale především jedním z nemnoha příkladů, jak se osobnost s rozhodně nejednoznačnou minulostí dokáže otevřeně podívat na vlastní životní peripetie. A to aniž by vinu za své omyly, pochybení, postoje a činy svalovala na kohokoli jiného než sama na sebe.
