RECENZE: Von Trierův film Melancholia Hitlera k propagaci nepotřebuje
Škoda oné nesmyslné hitlerovské provokace, kterou von Trier šokoval svět a hlavně filmový festival v Cannes. Nespornou virtuozitu jeho posledního opusu to totiž zastiňuje, ať chceme, nebo ne. Přitom právě Melancholie je jedním z nejvyrovnanějších snímků, jaké kdy otec hnutí Dogma 95 natočil.
Žádný primární útok na nejnižší pudy, žádná překombinovaná stavba a a priori nedešifrovatelné metafory. Žádné úchylky, žádný hnus, žádný prvoplánový tlak na diváka: nic z toho se nekoná. Melancholia pracuje výhradně s tématem lidských běsů a pak samozřejmě s motivem zániku světa.
Kdo von Triera zná, nebude překvapený. Rámování němými statickými záběry s minimalistickým vnitřním pohybem a kompozicí inspirovanou slavnými malířskými plátny trvá "jen" necelých deset minut, ale uspokojí všechny, kdo milují "méně čitelného" von Triera. U následující Části 1 zase pookřejí vyznavači rané éry Dogmatu a v Části 2 se chytnou i ti, kdo touží prostě jenom hloubat.
Dvě sestry, dvě části
Melancholia nepřináší nic novátorského či převratného, nelze jí však upřít nezvyklou emocionální sílu. A to přesto (či právě proto), že minimálně vnější děj je v podstatě velmi prostý.
První část nazvaná po Justině, postavě ztvárněné Kirsten Dunstovou, nás bere na svatební hostinu, která rozvíjí oblíbený von trierovský motiv společenské hry. Přetvářka, rodinná traumata, intriky a povrchnost společenských rituálů: klasické motivy "dogmatiků" nechybí ani tady.
Na začátku je Justina zářící mladá nevěsta, marcipánová panenka ze svatebního dortu. Na svého oddaného chotě hledí láskyplně a urputně všem opakuje, že je šťastná. Jelikož však sledujeme dílo "zlobivého Dána", nikoli tradiční hollywoodskou romantiku, tak nějak vytušíme, že to s tím štěstím ve skutečnosti žádná velká sláva nebude.
Zatímco se hosté baví, nevěsta se čím dál tím víc ztrácí v sobě i ve své nařasené róbě. Ve chvíli, kdy má se ženichem nakrájet dort, leží róba opuštěná vedle vany a nevěsta ve vodě. Mimochodem tamtéž skončí také její matka, rozkošně sarkastická Charlotte Ramplingová, která celou tu vdávací maškarádu zdárně bojkotuje ("Nebyla jsem u toho, když se moje dcera poprvé vykadila, tak nemusím být ani u toho, jak krájí dort.")
Napětí roste, Justininy "šťastné" rysy tuhnou, ale dokud se někdo (kdokoli) stará o plnění svatebních tradic, jsou všichni spokojeni. Co na tom, že kyticí nevěsty musí házet Justinina sestra Claire: dav jásá, povinnosti bylo učiněno za dost.
Asi netřeba zdůrazňovat, že tihle novomanželé spolu nebudou žít šťastně až do smrti. Vlastně spolu nebudou žít vůbec a my se jen můžeme dohadovat, zda to vzdají proto, že se bojí hrozby z vesmíru (planeta Melancholia má namířeno přímo na matičku Zemi), sami sebe, respektive svojí budoucnosti a nebo Justininy duševní choroby (patrně deprese).
Jamky a klišé
Společenská fraška vyvrcholí na golfovém hřišti, mezi osmnácti, respektive devatenácti (jedna z von Trierových formálních hříček) jamkami a lampiony štěstí. Výtvarně podmanivé výjevy upomínající na motivy z velkolepé ouvertury sice občas narazí na zcela nepodmanivá klišé (Justinin nadřízený alias učebnicové zosobnění nenasytné konzumní společnosti v podání Stellana Skaarsgarda), i tak ale vítězí magická atmosféra. "Divná" hvězda září do tmy a znepokojivé podloží příběhu je čím dál hmatatelnější.
Jestliže první část udržela napětí a občas dokonce i pobavila (ano, von Trier umí být i vtipný), ta druhá už trochu skřípe.
Opět se v ní vracíme do vznešené usedlosti uprostřed přírody, opět potkáváme Justinu, Claire a její rodinu. Tématem už však nejsou oni sami, nýbrž apokalypsa: nevyřčená hrozba dostává tvar, datum i jméno a postavy se začínají konkrétně bát.
Zjišťujeme, že z Justiny je po svatbě apatická troska, která sotva dojde ke dveřím a rozpláče ji sekaná na talíři. Claire, která o ni pečuje, se zase bojí smrti a přestože jí manžel (Kiefer Sutherland) uklidňuje, možnost střetu s planetou Melancholií se pro ni stává noční můrou. Postupně si však sestry vyměňují role, a tak zatímco Justině dodává vědomí nezvratného konce klid, z vyrovnané Claire se stává hysterické vřískající dítě.
Ohromující zkáza
Nutno říct, že v melancholickém čekání na zánik světa není ani zrnko klasického napětí: na to je von Trierův přístup až moc filozofický, obzvláště pak ve zmíněné druhé části. Zatímco u běžných thrillerů toužíme, aby v nich čas běžel pomaleji a hrdinové měli víc času na záchranu, tady si občas rouhavě přejeme opak – už aby ten konec nastal, říkáme si.
V momentě, kdy doopravdy přijde, ovšem zůstáváme v němém úžasu. Je magický a majestátní a v kombinaci s hudbou z Wagnerova Tristana a Isoldy nás okamžitě zbaví cynismu.
Pravda, i v případě Melancholie víc než kde jinde platí, že by byl výsledek poloviční, kdyby nebylo ohromujících hereckých výkonů. Vévodí jim na festivalu v Cannes oceněná Kirsten Dunstová, která skrze téměř nepostřehnutelné záchvěvy ve tváři dokáže během vteřiny změnit výraz a s ní i naše rozpoložení (a navíc má nepřehlédnutelný dekolt, jímž je fascinován nejen von Trier).
Herečky Dunstová (vlevo) a Gainsbourgová na festivalu v Cannes
Přerod ze šťastné nevěsty v tělo bez života je v jejím podání dokonalý. Pocit nemohoucnosti, který Dunstová tak bravurně přenáší na diváka, je až bolestivě fyzický a pokud bylo záměrem režiséra ukázat, jak mučivá a devastující může být deprese, jíž sám trpí, uspěl na jedničku. Dunstové pak zdárně sekundují Charlotte Gainsbourgová a Kiefer Sutherland, na výkon americké herečky však při vší úctě nemají.
Kvalitně zkažený den
Von Trier opět natočil film, který nelze nikam zařadit a s ničím srovnávat. Těžko uchopitelný komplex metafor, úvah, odkazů, ale také chytáků a podprahových vjemů přesně odpovídá složitému vnitřnímu životu režiséra, který v jednu chvíli říká, že se cítí být Židem a vzápětí pochlebuje Hitlerovi.
Rozlišit, co je provokace, co genialita a co von Trierovy běsy, lze jen velmi těžko, v hodnocení se tak můžeme chytat pouze subjektivních pocitů typu "koukal jsem se z nudy na hodinky" nebo "mrazilo mě". Zvláštní pocit, který si z Melancholie odneseme, je však zcela nezpochybnitelný a natolik nezvyklý a intenzivní, že von Triera nemůžeme nepochválit. I když se nám postaral o melancholicky bezútěšný den.
Tipy z televizního programu
Recenze: Matrix Resurrections 80 %, Spojenci 50 %, Po strništi bos 70 %, Moje nová tvář 65 %, 2012 50 %, Jack Reacher: Nevracej se 55 %, Osm hrozných 65 %, Poslouchej 50 %, Spravedlnost 60 %, Hra s nevěrou 50 %, Kroky a skoky české animace 50 %
Klíčová slova: Marečku, podejte mi pero!, Na samotě u lesa, Survivor Česko & Slovensko, Utajený šéf
Seriály: Stíny v mlze, Vytoč mého agenta, Jedna rodina, Boží mlýny, Iveta
Zemřel zpěvák a herec Josef Laufer, po čtyřech letech v umělém spánku
Ve věku 84 let zemřel herec, režisér, zpěvák a scenárista Josef Laufer. Informaci potvrdil ředitel...
KOMENTÁŘ: Z Davida Černého se stal parazit. O umění už dávno nejde
Premium Když se David Černý v televizi pohádal s kurátorkou Marií Foltýnovou, spory o jeho plastiku na...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Zemřela herečka Hana Brejchová. Proslavil ji film Lásky jedné plavovlásky
Zemřela herečka Hana Brejchová, bylo jí 77 let. Zazářila ve filmu Miloše Formana Lásky jedné...
Larry je mrtvý. Tvůrci Simpsonových nechali po 35 letech zemřít štamgasta od Vočka
Zarytí fanoušci seriálu Simpsonovi smutní. Tvůrci totiž nechali zemřít jednu z postav, která byla...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
I did it my way. Troška, Nový i Vyskočil se rozloučili s Josefem Lauferem
Se zpěvákem a hercem Josefem Lauferem, který zemřel po dlouhé nemoci v sobotu večer ve věku 84 let,...
Život jako pestrobarevný klip. Peter Bebjak chystá film o slovenském Gottovi
Režisér Peter Bebjak, podepsaný pod seriálem Devadesátky nebo aktuálně thrillerem Smršť připravuje...
RECENZE: Už jsme to viděli. Pocit, který vzbuzuje Vedlejší produkt
Premium Ukázkový příklad, proč divák při sledování premiérových českých krimiseriálů nabývá dojmu, že už to...
Ta nevíra v sebe sama je překvapivě pořád silná, přiznává Ivan Trojan
Premium Bude mi šedesát, síly ubývají, kariéra byla dlouhá, náročná a vyčerpávající. Takže přemýšlím, co...
Bobby z Dallasu vstal z mrtvých jako ve Star Treku, říká herec Patrick Duffy
Premium Můžeme si klást otázku, co má vlastně americký herec Patrick Duffy, kterého známe jako Bobbyho...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...