Čtení tváří mi nejde, říká hvězda seriálu Anatomie lži Tim Roth

Premiérové díly seriálu Anatomie lži již vysílá TV Prima. S novou řadou přitom tvůrci původně nepočítali a do pokračování se nehnal ani představitel experta na "čtení obličejů" Tim Roth. "První řada seriálu mi absolutně nic nedala," přiznal v rozhovoru, který iDNES.cz exkluzivně poskytla televize.

Kdo je dr. Lightman

Psycholog, expert na řeč těla a mikromimiku. Má soukromou firmu, kde funguje jako konzultant pro policii i vládní organizace. Aby zjistil pravdu, je ochoten využít jakékoli psychologické techniky – i brutální. Už si zvykl, že spousta lidí v jeho schopnosti nevěří. S bývalou manželkou střídavě pečuje o mladistvou dceru. Hodně mu záleží na doktorce Fosterové.

Jaká bude nová řada?
Už od začátku jsme chtěli, aby se hlavní postavy ocitly v opozici, aby se jedna druhé vzdálily. Konflikt je pro herce vždycky zajímavá výzva, takže jsem byl rád, když se mnou tvůrci souhlasili. Zatím to ještě není úplně ono, čeká nás spousta další práce na psychologii postav, ale věřím, že přinese ovoce.
       
Co jste se díky roli doktora Lightmana naučil o lidské tváři?
Snažil jsem se neučit nic, ale i tak se mi to nevyhnulo, asi to ani jinak nejde. Občas něco zkouším, jen tak, ze cviku, ale většinou jsem úplně mimo. Řeknu třeba: "Teď lžeš, že jo?" – "Ne!" odpoví dotyčný. A mám to. Čtení tváří mi zkrátka nejde. Ale Lightmanův obor je zajímavý. Ostatně hra s mimikou patří i k herecké profesi zcela přirozeně.

Kdo je předobrazem vaší postavy?
Nikdo konkrétní. Nebo o tom aspoň nevím, netuším, koho hraju. Nicméně vědecká disciplína, jíž se v seriálu věnuji, vychází z teorií Paula Ekmana, to je opravdový profík. Pracuje v nejrůznějších výběrových komisích, pro vládu, pro soud. Expertů na nonverbální komunikaci existuje spousta, ale jeho metody jsou výjimečné.
 
A věříte jim?
Věřím. 

Doporučil byste svých filmovým kolegům, aby šli taky pracovat do televize?                
A měl bych? (smích) Ale ano, doporučil. Práce pro televizi je zábava. Když za mnou přišli s první nabídkou, řekl jsem ne. To se pak ještě několikrát opakovalo, tak jsem začal zjišťovat, co takový závazek pro televizi vlastně obnáší. Obvolal jsem pár známých a dozvěděl jsem se, že to je dřina. A že se jim sice zvětšilo konto, ale po osobní stránce spokojení nejsou. Pročež jsem se lekl.

Ale nakonec jste stejně kývl.
Kývl a zařadil se mezi ty nešťastné a nespokojené kolegy.

Kdo je Tim Roth

Studoval sochařinu, titulní role ve školní inscenaci Drakuly ho však přesměrovala k herectví a filmu. První velkou příležitost dostal od Roberta Altmana (van Gogh ve snímku Vincent a Theo, 1990), hodně točil s Quentinem Tarantinem (Gauneři, 1992; Pulp Fiction: Historky z podsvětí, 1994; Čtyři pokoje; 1995). Cenou BAFTA a nominací na Oscara a Zlatý glóbus byl oceněn za vedlejší roli v historickém snímku Rob Roy (1995). Jako režisér debutoval britským dramatem podle románu Alexandera Stuarta Válečná zóna (1999). Seriál Anatomie lži natáčí od roku 2009.

Vy jste nespokojený?
První řada seriálu mi absolutně nic nedala, tedy alespoň z tvůrčího hlediska. Pak jsem ale viděl, že to není konečná a že se s tím dá něco dělat, respektive že já sám s tím můžu něco dělat. Postupně se začal měnit scénář a snažíme se jít vlastní cestou, i když to jde pomalu. Pochopitelně ani tahle cesta nemusí být správná, ale aspoň jsme se pokusili. 

Našel by se ve vaší bohaté kariéře okamžik, který vás opravdu zaskočil?
Zaskočen jsem pokaždé, když se v mé práci nečekaně změní kurz. Ale je dobře, že se mění. Seriál mě baví, protože je jiný než film, a film mě zase baví, protože je jiný než televize. A taky mám rád divadlo, protože je jiné než film a televize. Úplně nejzajímavější ale je, když se pustíte do něčeho, o čem jste si mysleli, že to nemůžete zvládnout. U mě se to týká například režírování. 
 
Takže si zkusíte zrežírovat některou z epizod?
Ne, zrovna nedávno jsem to říkal tvůrcům. Přišel bych z toho o rozum. Režírovat seriál znamená snažit se vyhovět spoustě lidí a já bych neuměl vyhovět nikomu kromě sebe. Jako filmař si můžete dovolit víc, děláte, co dělat chcete, ne to, co chtějí investoři. V televizi pracujete pro bankéře. Takže zatím se chystá režírovat jen má herecká partnerka. 
 
Který z vašich filmů vám nejvíc utkvěl v paměti?
Těžko říct. Člověk rád vzpomíná na první film, točit poprvé je jako přijít o panictví. Já začínal s Allenem Clarkem. Druhý byl Mike Leigh, třetí Stephen Frears. Ke každému si něco pamatuju. Hodně zajímavá byla třeba práce s Robertem Altmanem, protože to je tvůrce, který rád herce zapojuje do tvorby.  

Poslední dobou je v americké televizi spousta britských herců, kromě vás jmenujme například Hugha Laurieho. Čím si to vysvětlujete? 
Když jsem přijel do Států, byl jsem tu já a Gary Oldman a to bylo skoro všechno. Teď jich tu jsou mraky. Ale je za tím dlouhá historie a spousta práce, nespadlo nám to do klína samo.

Vrátil byste se někdy do Anglie?
Vrátil, ale jen za prací. Abych tam hrál, abych tam režíroval. Žít bych tam nemohl. Mohou za to média, internet, bulvár, politika. Je to tam ještě horší než v Americe, a přitom v Americe je to špatné až až. Když už žít v Evropě, tak radši třeba ve Francii nebo Itálii.
 
Kolik řad seriálu ještě natočíte?
Záleží, jak dopadne druhá řada, jaký bude mít ohlas. Já osobně jsem zatím spokojený. Myslím že jsme našli správné scenáristy, záleží jim na postavách, což je pro herce důležité. Vůbec jsem teď obklopený samými úžasnými lidmi.