Na změny v systému hlasování se dá dívat ze dvou perspektiv, přičemž ta první Vachlerovu rozhodnutí příliš nelichotí.
Vítěz totiž, revoluce nerevoluce, může být nakonec stejně jenom jeden. A tak ono slavné navýšení počtu nominací ve skutečnosti neznamená nic většího, než že z planých nadějí na výhru bude do finálového večera žít o něco víc lidí než dřív. V podstatě bychom je mohli nazvat cenou útěchy, tyhle "revoluční" rozšířené nominace.
Nominace na lvy ovládla PoutaJak dopadl nominační večer Českého lva? Připomeňte si jej včetně přehledu všech výsledků.  |
Na druhou stranu: nebýt letošních změn, nedozvěděl by se možná divák o dobrých, leč přehlížených filmech. Zatímco dřív se do vzorečku "tři šance - jeden vítěz" vešly pouze snímky, které pokud možno stihli vidět všichni akademici (a že jich moc nestihli), letos se dostalo i na tituly, jež znali jenom někteří z nich.
Ke slovu se tak dostala nejen takzvaně "akademicky čistá díla" (rozuměj neproblematické a pokud možno tradičnější filmy), ale například i žánrové lahůdky či nenápadně dobré snímky.
19. března 2010 |
K druhým jmenovaným se řadí hlavně rozporuplně přijímané drama režisérky Alice Nellis Mamas & Papas. Především muži - kritici s ním měli problém a přestože se mu dá jistě vyčíst řada formálních chyb, po emoční stránce jenom těžko hledá konkurenci. V dílčích kategoriích má navíc zcela mimořádné kvality a akademici si toho všimli (film získal mj. nominaci za hudbu, scénář a střih).
Ptáte se, proč tak najednou? Možná i proto, že je tentokráte tolik nesvazoval pocit absolutní zodpovědnosti. Od chvíle, kdy existují Ceny české filmové kritiky, už totiž nejsou jediní, kdo lidu "káže o umění", a tak si mohou dovolit víc experimentovat. Otázkou je, zda jim ta kuráž vydrží až do finále.
3D obraz českého filmu
Předpokládejme, že jméno Vejdělkovy komedie Ženy v pokušení nebo vězeňského filmu Petra Jákla ml. (Kajínek) na finálovém večeru nezazní. Nebudeme si lhát, je to víc než pravděpodobné. Přesto je fajn, že se na ně v nominacích nezapomnělo respektive že je tentokrát nikdo nezmačkal a nezahodil do škatulky "nežádoucí" jenom proto, že na sebe v kinech vydělávají.
Nezapomnělo se ani na "žánry": filmy Kajínek a Ženy v pokušení
Oba tituly navíc nebodovaly jen v hereckých kategoriích (jimiž jsou divácké hity často odbývány s tím, že to jim musí stačit). Dostalo se jim uznání i v čistě řemeslných oblastech. Kajínek má nominaci za střih, Ženy v pokušení za hudbu. Stalo by se tak, kdyby zůstalo jen u dosavadních nominačních trojic? Těžko říct.
Každopádně pocit uvolněných rukou zatím hodnotícím stranám svědčí. Nezávisí kritici nechť udělují ceny podle vlastních vyhraněných kritérií, akademici-praktici zas podle těch svých, nepolitických a odborných. Výsledkem by tak byl mnohem plastičtější obraz české kinematografie, takový, jenž sluší jednadvacátému století. Konečně.
