Na sedmou desku britské funkové jedničky fanoušci čekali pět let. A zní, jako by se během nich v hudbě vůbec nic nestalo a kluby i hitparády neovládl úplně jiný zvuk, než je retro funku a diskoték sedmdesátých let.
Oproti předchozí, poněkud sterilní desce Dynamite je novinka Rock Dust Star Light organičtější, jinak se nemění skoro nic. Stačí si poslechnout singl White Knuckle Ride, u kterého byste naslepo jen těžko poznali, jestli ho Jay Kay a spol. nahrávali v tomhle nebo minulém století.
Jay Kay z kapely Jamiroquai
Zvuk, aranže, stavba i zpěv, to všechno je takřka definice klasických Jamiroquai. A je to tak i na zbytku novinky, snad jen s výjimkou závěrečné Hey Floyd, která se od tribálních perkusí v úvodu překvapivě zvrhne v reggae.
Hlavně pro fanoušky
Zrovna tuhle kapelu by však bylo zbrklé odsuzovat jen kvůli stejnosti. Skvělá práce rytmiky, Kayův charizmatický zpěv, ale i živé saxofony, smyčce a další akustické nástroje totiž i přes to bezčasí nahrávky stále dobře budují nenapodobitelnou atmosférou písniček Jamiroquai.
A ty jsou zkrátka nejsilnější v těch nejvíc retro polohách, kterou tu zastupuje třeba rozvibrovaná, na kytaře postavená Hurtin'.
Celek působí příjemným dojmem, ale je pravda, že pokud nejste zarytí fanoušci všeho, co kapela udělá, přeci jen se možná občas neubráníte dojmu, jako byste při poslechu jeli ve výtahu.
Jamiroquai: Rock Dust Light Star
CD, 399 korun
Hodnocení MF DNES: 70 %
