Nebe jak vymetené, pobyt ve stanech je prakticky nemožný, fronty u jakéhokoli zdroje vody enormní. V novinářském stanu už opatrně opravují okřídlený výrok Michaela Eavise o nejlepším Glastonbury vůbec, který vždycky pronese při závěrečné tiskovce, na "hottest Glastonbury ever".
Slunce grilovalo 128 tisíc platících. Na rozdíl od čtvrtka, kdy mezi lid milostivě sestoupil princ Charles, nebyla zaznamenána návštěva žádného hlavouna. Počet ošetřených následkem horka stoupl oproti loňsku desetinásobně. Jednu dámu odvezli z festivalu rovnou do porodnice.
Pátek nakop´ Snoop
Počasí jako by se podepsalo na rozvláčném rozjezdu programu. Na hlavních pódiích se střídali Magic Numbers, Corinne Bailey Rae, Courteneers či Willie Nelson a žádné valné vzrušení v auditoriu, usmýkaném horkem, nevyvolali. Snad jen Stranglers na Other Stage tvořili výjimku z pravidla.
Když v roce 2008 uzavíral jeden den na Pyramid Stage Jay-Z, vyvolal ten vpád štrýtu na ústřední pódium zuřivé diskuse. Dnes už se nad tím nikdo nepozastaví. Naopak, hiphopová injekce pátečnímu programu na Pyramidě prospěla. Snoop Dog napochodoval na pódium za zvuku Carminy Burany, opřel se do notně rozrostlého davu a konečně ho rozhýbal.
Následující Vampire Weekend, v jejichž hudbě se potkali Talking Heads a afropop, tu nahrávku zužitkovali. Před dvěma lety tu v časném odpoledni zafungovali jako příslib. Letos na Pyramidě působili jako hotová kapela, nápaditá, chytlavá. Navíc na rozdíl od mnoha zejména britských, podobně "slibných" kytarovek zvládli přesun na hlavní kolbiště hladce a suverénně. Jeden z vrcholů dne.
Podobné přísliby se soustředily na Other a John Peel Stage. Na prvním zmíněném svůj čas a prostor nejlépe zvládli La Roux. Naopak Florence Welch, hlava kapely Florence And The Machine, ukázala, jak po prvku očekávání následuje prvek zklamání.
Londýnská pěnice na pokraji slávy, jejíž debut Lungs dobyl na začátku letošního roku britskou hitparádu, byla tak fascinována davem, který přitáhla, že z toho občas zapomínala zpívat. Přeplácané aranžmá jejích písní jí taky nedodalo. Jedno ale ovládala skvěle: anální speleologii ve vztahu k publiku. Takové lísání se do přízně davu se ani v Čechách nevidí.
Gorily ve tmě a husto hvězdných hostů
Gorillaz, jak známo, zhostili se neblahé role náhrady za U2, korunu letošního programu. Damon Albarn se tak po necelém roce vrátil na stejné pódium a pamětník loňského koncertu Blur, kterým minulé Glastonbury finišovalo, tak získal pozoruhodný srovnávací materiál.
Pojali to velkolepě. Kapelu podporoval smyčcový orchestr ve slušivém mariňáckém ohozu, dechaři, a mandel hostí (vesměs tak, jak se představili na letošním albu Plastic Beach, ale obcovali i se staršími kusy).
Shaun Ryder z Happy Mondays zápolil s textem DARE, Mark E. Smith si odvedl své v Glitter Freeze a Lou Reed svým provedením Some Kind Of Nature provedl koncert do druhé půlky. Nejpůsobivější z hostí byl ten nejstarší: soulový patriarcha Bobby Womack měl dva vstupy, ten těsně před koncem v Clouds Of Unknowning zněl jak pohřební řeč nad celým večerem.
Tehdy to vypadalo, že koncert končí. Obrazovky po straně zhasly a pódium potemnělo. Když se rozsvítilo, Albarn stojící na kraji pódia mroucím hlasem poděkoval a popřál dobrý večer (jeho sklony k sebedojímání tentokrát nebyly tak mohutné jako loni s Blur, ale snažil se, chlapec).
Bylo to finále fešné, leč falešné. Následoval Albarnův nyvý duet To Binge se zpěvačkou Yukimi Nagano, tak jako na Plastic Beach. Další stmívačka (tahle neústrojná intermezza, stejně jako dlouhé partie z pomalých, vláčných písní, byly jediným škraloupem koncertu).
Pak Fire Coming Out of the Monkey's Head, věnovaná Dennisi Hopperovi. Skutečné finále a dvě rány na komoru: Feel Good Inc. s asistujícími De La Soul a Clint Eastwood, ve kterém se Snoop Dogg podruhé vrátil na pódium a podruhé rozhýbal dav. Důstojné finále, důstojná náhrada.
Licitace pro dnešní den: Dead Weather nebo The National? The XX nebo Editors? A hlavní otázka: jak to v té výhni překlepat do večera?
