V bratislavském Auparku se hosté ve večerním mísili se zákazníky obchodního centra. Vstup do kina překrývaly mříže – má se prý jít kolem, přes hvězdný červený koberec, jenže ven do deště se nikomu nechce. Spásu přinesl kameraman Martin Štrba; mříže se otevřely – a s nimi docela jiný svět.
Dívky v krojích nabízejí dvaapadesátiprocentní slivovici Pravá zbojnická síla, ze salonku vycházejí Magda Vášáryová a její muž Milan Lasica, který se směje: "S filmem nemám nic společného!" Záhadný nápis, že se večírek z plánovaného NTC přesouvá do MDŽ, vysvětlí až Bratislavané: za Národní tenisové centrum zaskočí hala bývalé továrny na nitě, jež opravdu nesla název Mezinárodního dne žen.
Komenského hrál Chudík
Tvůrci procházejí všemi sály – polovina z nich je zadána, druhou vyprodali běžní diváci – a program nabírá skluz. Do sálu, kde sedí štáb i politici, dorazí až hodinu po plánovaném začátku.
Nekonečnou smyčku hudby z Jánošíka konečně utne Lasica coby moderátor večera: "Asi se zlobíte, že jste tak dlouho čekali, ale na film se čekalo ještě déle, ač rekord to ve srovnání s národním divadlem není. Omlouvám se, i když za to nemohu," říká a zve "jako malé překvapení" na scénu celý výrobní štáb filmu.
Což je překvapení spíše obří, protože jde o desítky lidí; k nim se vtěsnají tvůrci v čele s Václavem Jiráčkem, nejmladším a nejmenším ze všech filmových Jánošíků. Herec dostane věčnou otázku – Jak to, že Jánošíka hraje Čech? "Ale neurážejte se, ostatně Komenského hrál pan Chudík," dodává Lasica.
Svého kolegu Mariána Labudu vítá jako "představitele zpupného feudalismu" a Labuda vykládá, že roli v Jánošíkovi dostal, protože jednou u večeře půjčil producentovi peníze. Lasica přidá ještě statistiku, že ve filmu hraje na tisíc statistů a "tisíc zvířat, z toho přes devět set ovcí".
Ale tím žerty končí. Polský producent Darius Jablonski, jenž krachující projekt z roku 2002 loni převzal a dokončil, zvedá ruku ve vítězném gestu: "Máme ho! Díky všem, kdo v Jánošíkovi nechali kus života, talentu, duše i srdce."
Spolurežisérka Kasia Adamiková vzpomíná na polský seriál Jánošík, jejž v dětství milovala, a její matka režisérka Agnieszka Hollandová říká o svém pojetí: "Jánošík je člověk. Nebojuje s vojáky, ale s osudem, jako my všichni. Hrajeme si s ním, unikáme mu a nakonec za to platíme."
Konečně po dlouhých titulcích – na filmu se podílely čtyři země – začne dlouhý film s podtitulem Pravdivá historie. Trvá sto čtyřicet minut, než zazní nepříliš bouřlivý potlesk - a jede se na raut. Vchod lemují pochodně, opět krojované slečny a vymrzlý hlouček u popelníku – důsledek protikuřáckého zákona, jenž na Slovensku začal platit.
Slovákův český vklad
Uvnitř se podávají národní pokrmy: halušky, uzené, zelí, jitrnice, klobásky či jelita, ze sladkostí makové pochoutky od lokší k závinům. Jen Jiráček se hned tak nenají. Buď ho televize žádají o rozhovor, nebo se s ním dívky chtějí společně vyfotografovat.
"Ptají se, jestli ve filmu není moc středověkého násilí a kolik je pravdy a fikce," shrnuje herec. Nezastírá únavu; vstal v šest ráno, teď je po půlnoci. Ale když už je v Bratislavě, "odpracuje" si nejen Jánošíka, ale také thriller Hodinu nevíš, v němž má též hlavní roli a který na Slovensko dorazí v říjnu.
Producent Jánošíka Rudolf Biermann vysvětluje, proč v titulcích chybí původní koproducent ČT. "Vystoupila z projektu, peníze jsem vrátil," říká Slovák působící i v Praze. Český vklad – i slovenský – má tedy Jánošík jeho prostřednictvím. Trochu to připomíná vyrovnaný fotbalový zápas Čechů se Slováky, na nějž se Biermann s Jiráčkem po premiéře chystali. Jak dopadne Jánošík, ukážou příští dny. V Polsku film běží už od pátku, česká i slovenská kina ho nasadí 10. září.
