Jaká byla cesta vlakem?
Úžasná. Uvědomil jsem si, že okno vlaku je vlastně takové malé filmové plátno. Fascinovaně jsem do něj hleděl a nemohl jsem se vynadívat na tu nádheru. Nikdy jsem nic takového nezažil, do Prahy jsem pokaždé jel autem nebo letěl. Opravdu jsem si to užíval, seděl jsem pohodlně v restauračním voze, jedl palačinky a snil.
Režisér Wenders zahájil Febiofest, došlo i na hladového Havla
|
Wim Wenders a Václav Havel, prezident Evropské filmové akademie a český exprezident, utvořili hvězdnou dvojici slavnostního zahájení Febiofestu.O čem?
Když jsme jeli podél Vltavy, vracely se mi vzpomínky na dětství. Vyrůstal jsem u Rýna, kde to vypadalo hodně podobně. Několikrát jsem si zapsal do notýsku, kde bych chtěl příště vystoupit, tak mi ta místa připadala krásná. Těch zámků a hradů! Neuvěřitelné.
Váš nejslavnější film, Nebe nad Berlínem, je na Febiofestu vyprodaný. Proč myslíte, že stále tolik táhne?
Vidíte, to by mě taky zajímalo. Asi je zkrátka v něčem výjimečný. Byl to film, který se člověka nutně musel dotknout, neexistuje moc filmů, které by se zabývaly duchovními věcmi. Taky je v něm hodně nevinnosti, takové zvláštní nevinnosti, která člověka přitahuje. Ale upřímně řečeno i já, když se na Nebe nad Berlínem po letech podívám, nechápu, jak jsem ho vlastně vytvořil, neměli jsme ani scénář.
Pracoval jste ještě někdy podobným způsobem?
Ne. Většinou točím podle scénáře, i když pár výjimek by se našlo. Ale Nebe nad Berlínem bylo jiné i ve spoustě dalších věcích. Například herci. Pocházeli z různých koutů světa a hráli postavy bez historie. Když píšete scénář, většinou musíte hercům vysvětlit, koho hrají, jakou má jejich postava minulost, co zažila, kdo ji vychoval, co plánuje. V případě Nebe nad Berlínem to bylo jiné: andělé nemají rodiče ani prarodiče, nemají rodný dům, nemají příběh. Herci se mě ptali: kdo tedy vlastně jsme? Ale ani já to nevěděl.
Dokážete vysvětlit, proč zrovna Nebe nad Berlínem vznikalo takhle zvláštně?
Mohl za to Berlín. Všude jsem viděl anděly. Nejen toho slavného na sloupu, všude jich byly mraky. Dlouho jsem nevěděl, koho pro nový film hledám. Potřeboval jsem postavy, které by měly schopnost pojmout celé to pulzující město. Sehnal jsem hasiče, doktory, taxikáře, lidi, kteří se po něm neustále pohybují. Pořád to ale nebylo ono. Až jsem si jednoho dne zapsal do notýsku slovo andělé. A k němu velký otazník. Vypadalo to směšně, nic vznešeného, ale jak jsem se na něj díval každý den, došlo mi, že to je přesně ono. Andělé byli můj osud. Začali jsme pracovat a měli jsme to, přes noc bylo hotovo.
UKÁZKA Z FILMU NEBE NAD BERLÍNEM
Jste známý i svým fotografováním. Fotíte stále?
Každý den.
Máte foťák s sebou, tady v Praze?
Ano. Ale zatím jsem stihl nafotit jen pár obrázků z cesty. Hrady, řeku, momenty, které si samy říkaly o to, abych je zachytil.
Fotíte víc věci, nebo lidi?
Nikdy nefotím lidi. Fotím místa. A úplně nejradši ve chvíli, kdy jsou úplně prázdná. Moje žena je přesný opak, ta zase fotí výhradně lidi. Já navíc barevně, zatímco ona černobíle. Takže se skvěle doplňujeme.
Jak takové společné focení vypadá?
Často spolu cestujeme jen proto, abychom si "zafotili", a pak to vypadá tak, že se ráno rozdělíme, ona si jde fotit svoje a já taky svoje. Když se večer sejdeme, divíme se, co všechno se nám podařilo vyfotit. Respektive ona mi to ukáže hned a já, který fotím stále na film, až když fotky vyvolám. V obou případech jsme uchváceni, co ten druhý dokázal v objektu zachytit. Ať to byl člověk nebo místo.
Fotil jste i při natáčení Přestřelky v Palermu?
Během natáčení ne, ale před ním hodně. Dost času jsem strávil jen tím, že jsem chodil po Palermu a fotil. Dělám to tak vždycky. Na rozdíl od jiných režisérů ale ne proto, abych měl nafocené lokace, ale abych porozuměl místu, kde chci pracovat. V případě Palerma šlo hlavně o to, pochopit jeho chaos. Děsil mě a foťák mě toho strachu zbavoval.
UKÁZKA Z FILMU PŘESTŘELKA V PALERMU
Hlavní postava filmu je fotograf. Nejste to vlastně vy?
Tenhle fotograf je jiný, je současný. Já jsem staromódní.
Co to znamená?
Pro něj jsou fotky jenom materiál, který přetvoří v jiné obrázky. Upravuje je na počítači, ale vlastně ho vůbec nezajímá, co na nich je, ani to neví. Je mu jedno, co nebo koho zachytil, prostě jen přetavuje jednu věc v jinou. V podstatě se bojí života a ten mu protéká mezi prsty. A víte co? Myslím, že to je i obecně problém dnešních lidí. Nepotřebují žít, jen přežívají, a až když mají před smrtí, dojde jim, jak svůj život promarnili.
Jak jste na tom v tomto směru vy?
Já se z Palerma poučil. Trpěl jsem stejnou nemocí, ale teď už jsem jiný, chci svůj život prožívat. Konkrétně to znamená, že vyjdu do ulic a budu fotit jako blázen. A až pojedu zpátky vlakem, najdu si čas po cestě vystoupit.
Kdo je Wim WendersZdroj: Febiofest Režisér a fotograf, populární zejména díky snímkům Buena Vista Social Club, Nebe nad Berlínem či Lisabonský příběh, se narodil v roce 1945. Studoval v Německu i Francii a dokumentární i hrané filmy natáčel v celé řadě zemí světa, včetně USA, které jsou pro něj stálou filmovou inspirací. Snímek Stav věcí dostal Zlatého lva v Benátkách, za film Paříž, Texas získal Wenders Zlatou palmu v Cannes, tamtéž získal Cenu za režii za legendární Nebe nad Berlínem. Wenders podpořil řadu začínajících filmařů, včetně Jima Jarmusche, řadu filmů produkoval ve své společnosti Road Movies Filmproduktion a za svou filmovou i nefilmovou činnost obdržel mimo jiné i několik čestných doktorátů na evropských univerzitách. Jeho fotografie byly vystaveny v řadě zemí a vyšly v několika knižních edicích. Režisér střídavě žije v Los Angeles a Berlíně. |
