"V podstatě exitují jen tři lidé, kteří znají konečné výsledky: ředitel Českého lva Petr Vachler, notářka a já jakožto sčítající osoba," vyvětlovala nám Otilie Semorádová z V.A.C., která tak jako každý rok jela do Nižboru u Berouna pro sadu křišťálových lvů a přibrala nás s sebou.
REPORTÁŽ Z PŘEVOZU SOŠEK V DEN UDÍLENÍ ČESKÉHO LVA
Prestižní ceny se v tamní sklárně Rückl Crystal vyrábějí tak říkajíc na slepo. Znamená to, že stojan sošky sice obsahuje štítek s kategorií, za kterou se cena uděluje, konkrétní jméno na něm ovšem chybí. Důvod?
"Chceme mít jistotu, že se výsledky nedostanou ven dřív než při udílení, a tak se jmena razí dodatečně. Pro nás i skláře je to sice práce navíc, ale aspoň máme jistotu, že je vše ohlídané," říká Semorádová, zatímco rovná do auta krabice s křehkým nákladem.
Hon na Lvy
Každý rok se díky tomu v zákulisí Českého lva koná hon na oceněné filmaře. Ti se totiž se soškou ztratí dřív, než jim ji pořadatelé stihnou "zabavit". "Správně bychom měli sošky vybírat hned, jak je ocenění dostanou, to znamená nejlíp ještě v zákulisí. Praxe je ovšem taková, že se nám s nimi šťastní umělci rozeběhnou do hlediště a po skončení přenosu už je v rozlehlých prostorách Lucerny těžko hledáme," směje se Semorádová.
Jiří Rückl k tomu dodává, že neodevzdané sošky navíc často na následné party trpí. "Loni se nám dva Lvi vrátili poškození. Ono se není čemu divit, každý si je chce půjčit, na večírku se s nimi dělají psí kusy. Stane se, že kromě vyrytí jména vítězů tak musíme občas poopravit i nějaký ten ulomený čumáček či tlapku," směje se ředitel.
Ten měl letos pro zástupkyni organizátorů kromě regulérního počtu sošek připravenou i tradiční sadu sošek náhradních. "Ještě se nestalo, že by se nějaká před předáváním rozbila, ale i na takovou alternativu musíme být připraveni," vysvětlil Rückl. Přiznávám, že když jsem tříkilový poklad pomáhala nosit ze schodů a třásla jsem se, že ho upustím, dodávalo mi jeho ujištění o záložních soškách klid.
Více k hlavnímu večeru Českého lva 2008 čtěte zde |
Mimochodem, jsou pěkně těžké. Konkrétně váží tři kila a dvacet gramů a každá vyjde zhruba na dvacet tisíc korun. "To samozřejmě platí pro ceny, které ještě nikomu nepatří. Se jménem majitele hodnota roste," dodává mistr sklář, který zažil i doby, kdy se jména vítězů vyrývala do sošek už před ceremoniálem.
"Vůbec mi to nechybí. K úniku informací sice nikdy nedošlo, dělají tu samí spolehliví lidé, ale pochyby se samozřejmě objevily a nám to pak kazilo radost z odvedené práce. Navíc se takhle aspoň můžu užít přenos, nikdy se nezapomenu dívat," přiznává Rückl a nadšeně vzpomíná na loňský ročník, kdy pro Ivana Trojana vyhotovil speciální sošku s věnováním pro manželku.
"Slyšel jsem, jak říkal, že by rád Lva věnoval své ženě, tak jsem mu nabídl, že na něj spolu s jeho jménem vyryjeme jméno manželky. Souhlasil, a má unikát. Letos je navíc opět nominovaný, tak schválně, koho bude chtít obdarovat tentokrát - samozřejmě pokud vyhraje," dodává se smíchem.
Samotné převzetí cenných sošek z rukou majitele skláren není žádná věda: stačí pár minut, krabice, lepenka, podepsaný protokol a jede se zpět do Prahy. Zodpovědnost, kterou Otilie Semorádová a její kolegyně Linda Suchomelová mají, když s nákladem za statisíce korun odjíždějí, už ovšem náročná je. Zvlášť při vědomí, že na něj čeká čtyřiačtyřicet natěšených filmařů a herců.
Reportáž z výroby sošekProč musí Český lev putovat do pece třikrát za sebou? A kdo opravuje tlapky ulámané po lvím večírku? Více se dočtěte v podrobné reportáži v neděli na iDNES.cz. |
