"Dáte si čaj nebo kávu?", zeptal se mě David Fincher, a ukázal na tác, na kterém bylo kromě koláčků ještě všechno možné ovoce, co si dokážete představit. Seděli jsme spolu sami v apartmá, ve 4. patře luxusního berlínského hotelu Regent a čekali na dva španělské novináře, kteří byli objednáni ke kulatému stolu na rozhovor společně se mnou. David Fincher vůbec ničím nepřipomínal hollywoodského režiséra a zdržení mu evidentně nevadilo.
Zíval a s chutí se pustil do loupání pomeranče. Bylo ráno po evropské premiéře jeho posledního filmu Podivuhodný případ Benjamina Buttona, přesně den předtím, než film získal třináct oscarových nominací. Vtom do dveří vešla německá produkční Stephanie, aby nám oznámila, že můžeme začít, protože španělští novináři v dohodnutý čas nedorazili. "Ok, jdeme na to," odpověděl pan režisér.
Davide, když jsme se viděli včera, jen tak se zájmu jsem si spočítal, kolik minirozhovorů jste rozdal, a napočítal jsem jich za hodinu patnáct. Máte představu, s kolika novináři jste za poslední dva dny mluvil?
1252...(široce se usměje). Ne, samozřejmě nemám ponětí. Ty zajímavé rozhovory si pamatuji a zbytek by šel dohledat velmi snadno. Produkce eviduje všechny novináře, takže si to pak můžeme u Stephanie ověřit.
Ptám se třeba proto, jestli ještě existuje otázka, na kterou byste chtěl odpovědět, a nikdo vám ji ještě nepoložil?
Ufff… Po včerejšku mám pocit, že jsem už odpověděl na všechny otázky do konce života (úsměv). Ale řeknu vám jednu, se kterou jsem počítal a která nepřišla. Počítal jsem s tím, že se mě (jako autora kultovního Klubu rváčů, pozn. aut.) někdo zeptá, proč jsem nepoužil v Buttonovi násilí jako vyprávěcí prostředek. A představte si, nikdo se nezeptal.
Tohle mě nepřekvapuje, už jsem se s tím názorem na vás také setkal. Pro mě jste příběhový režisér, a tak se vás chci zeptat, jak jste objevil látku k Benjaminu Buttonovi?
Velmi jednoduše, přečetl jsem si scénář Erica Rotha. Původní novelku F.S. Fitzgeralda jsem záměrně nečetl, abych jí nebyl ovlivněný. Sám si příběhy nepíšu, jsem typ režiséra, co čte scénáře a mezi nimi hledá.
Jak se přímo vám celkově zamlouvá současná hollywoodská produkce?
Víte, ono je to dost propojené na publikum. Publikum v podstatě vytváří budoucí dramaturgii Hollywoodu. Na jednu stranu se to zdá pohodlné, ale je to realita. I já sám jsem se přistihl při představě, jak by to vlastně bylo krásné, kdyby za mnou divák přišel a předem mi řekl, jaký film chce přesně vidět a i jak má být dlouhý. Všechno je to vlastně takový "fastfood". Prodáváte sice film, ale nesmíte zapomenout, že k němu prodáváte i hamburger a kolu.
Buttona jsem oblékla podle magazínu Vogue i muzeí, říká kostymérka filmu
|
Jacqueline Westová ve štábu snímku Podivuhodný případ Benjamina Buttona patřila mezi důležité osoby – navrhla přes pět tisíc dobových kostýmů, oblékala Brada Pitta i Cate Blanchettovou. A za svou práci získala i nominaci na Oscara.Vraťme se ale k Benjaminu Buttonovi. Jak dlouho jste film připravoval?
To je trochu komplikovanější. Hned jak jsme dokončili Zodiaca (předposlední Fincherův film, pozn. aut.), jsme plynule přešli na přípravy Podivuhodného případu Benjamina Buttona. Vždycky jsem si říkal, tak ještě jeden rok, ještě jeden rok a nakonec z toho bylo sedm let práce v kuse.
Je Podivuhodný případ Benjamina Buttona váš nejlepší film?
Je to můj zatím poslední film. Pevně věřím, že svůj nejlepší film teprve natočím.
Co to bude za téma nebo, lépe řečeno, už vás zaujal nějaký další scénář?
Zcela upřímně, ne. Po těch sedmi letech se mi teď chce jen dlouho, dlouho spát (ostentativně zívne a hned se usměje).
Možná pro vás mám tip. Když jsem se včera díval na projekci, napadaly mě různé věci a říkal jsem si, že byste určitě skvěle natočil Specialitu šéfkuchaře od Stanleyho Ellina. Znáte ten příběh?
Ne. O čem je?
Poválečný Londýn. Horních deset tisíc a high-class restaurace se skvělou kuchyní, kde nikdo z hostů nikdy nebyl. Jen občas stálým zákazníkům majitel podniku dopřeje privilegium, aby kuchyni navštívili. Ale jako na potvoru se pak tito ztratí a nikdo už je pak nikdy nespatřil. Co byste řekl, že se s nimi stalo?
Že by se podávali jako hlavní chod?
Přesně.
Fantastické!! To nebude špatný film.
Chcete tím říct, že by vás to jako režiséra zajímalo?
Jak už jsem řekl, nejdřív ze všeho se musím pořádně vyspat (směje se).
Kdo je DAVID FINCHERAutor temného kultovního dramatu Sedm (1995), jako svůj první film natočil třetí pokračování legendární sci-fi Ridleyho Scotta, Vetřelec 3 (1992). V dobývání Hollywoodu pokračoval dnes již také klasickými díly Hra (1997) a Klub rváčů (1999). |
