Kundera obvinění z udavačství, které po nálezu dobového dokumentu vznesli čeští historici, rozhořčeně odmítl. Dvořáček byl po zatčení odsouzen k trestu smrti, nakonec strávil třináct let za mřížemi. I to vyplynulo z bádání odborníků z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Historik: Na policii šel sám
Historik Vojtěch Ripka chápe překvapení veřejnosti. O věrohodnosti důkazů nicméně nepochybuje: "I mne důkazy překvapily. Na tehdy neznámého studenta Kunderu ale nikdo nic nelíčil. Ze služebního hlášení místního okrsku Sboru národní bezpečnosti naopak vyplývá, že pan Kundera se dostavil na okrsek sám, aby upozornil policistu ve službě Jaroslava Rosického, že Miroslav Dvořáček si u studentky Ivy Militké uschoval kufr. A také, že si pro něj později přijde. Šlo tedy o rutinní postup, kdy přijdete na policii, legitimujete se a něco jí oznámíte."
Iva Militká navíc historikům nezávisle na sepsaném udání vypověděla, že Dvořáček, o němž věděla, že utekl na Západ, chtěl u ní na koleji přespat. Svému milému Miroslavu Dlaskovi proto řekla, aby k ní ten večer nechodil. A Dlask o tom vzápětí informoval předáka vysokoškolských kolejí Kunderu, který údajně vše oznámil policii.
Dlask se k tomu Militké přiznal nedlouho před smrtí. "Jednalo se o klasický služební postup vrchního strážmistra Rosického, který nám doplnila paní Militká. Rosický neměl nejmenší důvod vyrábět falešné udání jakéhosi studenta Kundery," vysvětluje historik Ripka.
Odmítá i spekulaci, že letce Dvořáčka mohl udat někdo jiný – například Dlask – a maskovat se Kunderovou totožností. "Neumím si představit, že se někdo cizí legitimuje jako Kundera. Takový člověk by se i tehdy vystavoval velkému riziku," dodává Ripka.
Tomáš Zahradníček z Ústavu pro soudobé dějiny má přesto pochybnosti: "Proč nedali Kunderovi podepsat výpověď? Nezpochybňuji fakta. Nebyla ale zralá na zveřejnění." - čtěte Kunderova bota v Respektu
Vojtěch Ripka namítá, že nešlo o protokol, který vyžaduje podpis, ale o policejní záznam, jehož pravost posuzovali špičkoví odborníci. O motivech jednání studenta Kundery, který byl v roce 1950 předákem kolejí, za které zodpovídal, se mohou historici podle Ripky dozvědět až při dalším výzkumu.
Vycházejme nyní z předpokladu, že opravdu na policii šel. Zatím nelze říci, zda měl student strach z problémů, které by mu mohlo způsobit, kdyby policii Dvořáčkovu přítomnost na koleji neoznámil, a neuvědomoval si důsledky svého činu. Anebo zda se na policii obrátil v přesvědčení, že Dvořáček je provokatér.
Profesor na FAMU Kundera se pro StB stal zajímavým až v letech 1968 a 1969 kvůli politickým postojům. Byl zbaven akademických titulů a musel odejít i z filmové akademie.
MF DNES získala dokumenty popisující zájem StB o spisovatele v polovině 70. let. Když například Kundera odjíždí v roce 1974 do Francie, aby převzal cenu za román Život je jinde, StB na něj upozorňuje svou rezidenturu v Paříži.
Už v hledáčku StB
"Žádám o důsledné vytěžení veškerého francouzského tisku," nařizuje pražská centrála své pařížské pobočce. StB zajímá zvláště to, zda Milan Kundera nebude veřejně vystupovat a štvát proti komunistickému Československu.
Rozkaz se opakuje o rok později, kdy je spisovatel jmenován profesorem na univerzitě v Rennes. Kundera je už v dokumentu označován za exponenta pravice, která rozvrací socialistické zřízení. Spisovatel se nakonec rozhodl, že v cizině zůstane, a v roce 1974 požádal o vystěhovalecký pas, který poměrně rychle získal.
Ve stejnou dobu se dostává na seznam zájmových osob žijících ve Francii a pracovníci StB v Paříži musí do Prahy hlásit vše, co Kundera dělá.
Další vroubek si u komunistických úřadů udělal v roce 1979, když napsal předmluvu k románu emigranta Josefa Škvoreckého Mirákl a o románu mluvil i ve francouzském rozhlase.
