Skoro celý snímek se odehrává v Divadle Kalich. Věděli jste od začátku, že ho do Kalichu ještě jednou vrátíte, tentokrát jako divadelní kus?
Ne, chtěla jsem jen film. Písničky se tak povedly, že jsem dostala chuť pustit se do stejného tématu podruhé.
Jak jste našli hlavního hrdinu? Prý jste nikoho neoslovili dopředu, všichni museli projít konkurzem, stejně jako tomu bylo ve filmové předloze.
Nebylo to nakonec tak jednoduché, jak jsme si představovali. Šance najít mezi nezkušenými lidmi z ulice zářivý talent je dost malá. Nakonec jsme roli obsadili třemi herci: Martinem Písaříkem, Janem Křížem a Miroslavem Hrabětem. Všichni už mají něco za sebou. Obávám se totiž, že úplní nováčci by v roli neobstáli. Potřebovali jsme někoho, kdo stejně suverénně zpívá, hraje a tančí. Takovou kombinaci talentů je v Česku těžké najít. Konkurz byl vlastně docela smutný. Opravdu bych chtěla najít neokoukané tváře a dát jim šanci, ale řada lidí, kteří na casting přišli, se hodně přecenila.
Jak se Kvaska proměnila v Touhu?
Téma zůstalo, ale jinak je skoro všechno jiné. Film a muzikál nejde srovnat, a kdo si myslí, že po Kvasce nastudovat Touhu je hračka, tak se mýlí. S adaptací jsem se hodně trápila. Někdy jsem se musela hlídat, abych něco z Kvasky nepřeklopila automaticky do Touhy. Právě proto, že věci, které fungují ve filmu, nefungují na divadle. A naopak.
Co bylo zcela nepřenosné?
Kvaska jako taková, nápoj vězňů. Ta v muzikálu vůbec nehraje. Vypadla taky figura spoluvězně Maxe a většina vězeňských scén. Prostředí vězení by podle mě nebylo na divadle atraktivní, a tak jsem přemýšlela, čím ho nahradit. Napadl mě cirkus, který je barvitý, vizuálně přitažlivý a současně v něm v rámci rodin fungují velmi silné vazby. Vztah hlavního hrdiny a jeho cirkusácké rodiny je nyní jednou z hlavních linií příběhu.
Hlavního hrdinu jste pojmenovala Benedikt Berousek. To je známé české cirkusové jméno. Vědí o tom Berouskovi?
Nevím. Ale pokud by jim to vadilo, tak se dopředu omlouvám. To jméno moc hezky zní, a navíc jsme chtěli, aby si ho divák okamžitě uměl zařadit. Snad se na nás zlobit nebudou, mysleli jsme to v dobrém.
