V Divadle Hybernia ztvární titulní úlohu ve Švejkovi, v Touze, která předvede divadlo na divadle, na něj čeká role zuřivého režiséra. "K divadelní režii jsem vždycky tíhnul. Na konzervatoři jsem režíroval představení, což mi vydrželo i chvíli po jejím dokončení. Režíroval jsem tam třeba představení Kdyby tisíc klarinetů, kterým absolvovala například Sabina Laurinová, Zdeněk Hruška a jiní dnes známí herci. Pak se život zamotal a já jsem se přesunul na jeviště. Teď konečně můžu na herce řvát já. Říkám tomu splněný sen," říká Gondík pobaveně.
. Touha dostává obrysyRežisérka Mirjam Landa nechala nakouknout do příprav představení. |
Mají k vám kolegové větší úctu, když hrajete režiséra?
To takhle nemohu říct. S Romanem Pomajbem, se kterým se o roli dělíme, jsme si zvykli kolegy organizovat a honit je na jeviště. Na první zkoušce jsem dokonce vyplašil svou ženu. Přinesla mi nějakou obálku a čekala na mě v zákulisí, zatímco já na jevišti na někoho řval. No a ona raději odešla, jak byla vyděšená z toho, že jsem první den v novém divadle a hned jsem se s někým ostře pohádal. Bral jsem to jako pochvalu, že se na tu roli nejspíš hodím.
Vypůjčil jste si nějaký konkrétní předobraz?
Režisérka Mirjam Landa má celý kus předem tak jasně vymyšlený, že žádný vzor nepotřebuju. Samozřejmě jsem se za dobu svého působení setkal s nejrůznějšími režiséry a jejich specifickými reakcemi. Proto se ta role dobře staví. Navíc jde o ostře konturovanou postavu, figurku, a ty se vždycky, na rozdíl od složitě konturovaných psychologických postav, hrají báječně.
V Kvasce jste nehrál. Čím vás tahle moderní "pohádka" v divadelní verzi oslovila?
Nejspíš tím, že současným lidem chybí touha. To je podle mě poselství – nehoňte deset zajíců najednou, ale soustřeďte se na to, co skutečně chcete. Ale nerad bych, aby to vyznělo, že je to taková americká story o tom, že ten, kdo chce, tak se zatne a dokáže všechno. Podle mě tím spíš jen překroutí závit. Tohle je příběh o touze, která musí být uložená hluboko v srdci, ne silou ve vědomí.
. Od Kvasky k TouzeTouha je divadelní adaptací filmu Kvaska, který natočila režisérka Mirjam Landa v Divadle Kalich. Tam bude mít muzikál v její režii premiéru 15. září. Kvaska je love story uprchlého, leč nespravedlivě odsouzeného trestance a zpěvačky. Titulní píseň filmu – Touha – se loni stala nejčastěji hranou skladbou v českých rádiích. Tvůrci si vytkli smělý cíl. S muzikálem by chtěli uspět také na mezinárodní scéně. |
Touha nebude váš jediný letošní muzikál, zahrajete si také ve Švejkovi.
Obě role jsou naštěstí spíše herecké než muzikálové. Na Švejka mě oslovil Václav Postránecký, můj profesor z konzervatoře – profesor, kolega a kamarád. Adaptace Švejka je jeho celoživotní práce, kterou nosil pětadvacet let v hlavě a chtěl ji vymanit z ladovského i pivního oparu. Proto nejspíš do hlavní role obsadil mě a Martina Sobotku – ani jeden z nás není tak docela rozložitý typ. Hodně jsem nad tou nabídkou přemýšlel, protože všichni máme pod kůží Josefa Ladu i Rudolfa Hrušínského. Jenže pak jsem si uvědomil, že to je šance, na jakou se nesluší odpovědět ne.
Je Švejk podle vás především mužská záležitost?
Rozhodně ne, třeba moje žena se u Švejka výborně baví. V Haškově předloze totiž není pivní humor. To se tak vžilo, že Švejk rovná se Hospoda u Kalicha. Pro mě je Švejk dokonalou studií českých povah. My bychom si přáli, aby se publikum na představení bavilo především humorem Haškovým. A ten, přestože se v něm nějaká ta zadnice nebo i něco horšího vyskytne, je vlastně jemné čtení.
