The Young Gods jsou dobře známi i zapsáni u českého publika. Byli jednou z prvních zvukově aktuálních kapel, která zkraje 90. let přijela koncertovat do Prahy, vloni si troufli na tři vystoupení po sobě na stejném místě v Paláci Akropolis (více zde) a byli jedněmi z hlavních hvězd festivalu v Trutnově.
The Young Gods v Trutnově 2007
Avšak to, co nabízejí na aktuálním projektu Knock On Wood – The Acoustic Sessions, sestávajícím ze studiového CD a koncertního DVD, je možná v jejich bohaté diskografii doposud největší "drzostí": vybrat ze svého repertoáru ty nejznámější kusy, doplnit je několika coververzemi a vše nahrát v obsazení převážně pro tři španělky, perkuse a hlas, to si snad ještě žádná kapela podobného typu netroufla.
Jenomže když prvotní šok opadne a začneme o projektu přemýšlet, začnou se nám spojovat věci, které projekt když ne přímo vysvětlují, tedy alespoň naznačují, kde mohou být jeho kořeny. Za prvé: leader kapely, zpěvák Franz Treichler, je – což se málo ví – původem klasicky vzdělaný kytarista.
Za druhé: tím, co odjakživa The Young Gods elektronicky obráběli především, byly zvuky nasamplovaných kytar, byť elektrických, mnohdy punkových, někdy znějících až hendrixovsky. Za třetí: zejména v první fázi své tvorby pracovali přes všechnu výbušnost a divokost nikoli primárně s hlukově-rytmickými plochami, nýbrž s výrazně písničkovými strukturami, na rozdíl například od představitelů stylu EBM (electronic body music), k němuž byli trochu nešťastně řazeni.
A za čtvrté: mnohé z jejich skladeb se dokonce dotýkaly hranic jakéhosi "elektronického šansonu", zvláště ty zpívané ve francouzštině. Nemluvě o tematickém albu Play Kurt Weill, věnovaném verzím písní dotyčného slavného německého kabaretního skladatele.
Když se z elektroniky udělá blues
Obě složky kompletu Knock On Wood, tedy CD a DVD, jsou vlastně dvěma stranami téže mince – většina repertoáru je shodná (obsahuje vesměs starší hity kapely, které bylo možno a mělo smysl do akustické podoby převést). Koncertní videoverze je nicméně působivější, už proto, že je skvělé vidět "jak to dělají", ale i díky práci kamer a střihu, který zvláště některým skladbám dodává neuvěřitelný šmrnc.
Klíčovou písní je slavný Gasoline Man, kterého najdeme hned ve třech verzích: studiové na CD, koncertní na DVD a v bonusech na témže nosiči ve skvělém "klipu", kdy je na jednu "handku" snímána hrající kapela, jdoucí po pařížské ulici. Gasoline Man dostal vyloženě bluesovou podobu, včetně Treichlerovy foukací harmoniky a slidekytary Ala Cometa. A opět – při srovnání této syrově "oholené" verze s původní elektronickou – nám dojde, že onen až hookerovský boogie riff vlastně, byť kdesi pod povrchem, píseň držel už v roce 1992 při jejím prvním nahrání na slavné album T. V. Sky.
The Young Gods: Gasoline Man (elektronická verze)
The Young Gods: Gasoline Man (akustická verze - ulice)
The Young Gods: Gasoline Man (akustická verze - klub)
Ve čtyřčlenném obsazení (základní trio, v němž svrchu jmenované doplňuje bubeník Bernard Trontin, je pro tuto příležitost rozšířeno o dalšího kytaristu Vincenta Hänniho) mají The Young Gods skvělou dynamiku. Hustota třeba takové Longue Route, jež zlomem přechází v spíše "atmosférickou" She Rains, v níž Al Comet nádherně udržuje groove na hluboce podladěnou basovou strunu na kytaře, je dalším klíčovým okamžikem koncertu i alba.
Nic pro ostentativní progresivisty
Bylo už naznačeno, že kromě vlastních písní si The Young Gods vzali na paškál i několik převzatých kousků. Jejich výběr sahá, jak se v Čechách říká, "od Bacha po Vlacha". Nejméně překvapí weillovská Speak Low, tu už známe z uvedeného "kabaretního" alba.
Kudlou do zad všech ostentativních progresivistů je slavná woodstocká hymna Freedom Richieho Havense, která bohužel ve videoverzi chybí. Koncertní záznam naopak obohacují tři další covery. Filmaři i kapela se nejvíce vyřádili na skladbě Ghost Rider z repertoáru amerických elektronických pionýrů Suicide. Psychedelicky nasnímaný obraz skvěle koresponduje s ostinátní figurou, na které je skladba postavena a ve které se jako v jediné z celého alba kapela nevzdala jistého podílu elektroniky.
Koncert skvěle graduje jednak Everything In Its Right Place od Radiohead, ve které si můžeme ověřit, jak zní, když ji zpívá opravdový zpěvák (nic proti osobitému Thomu Yorkeovi), jednak Hendrixovým hitem If Six Was Nine, proslaveném muzikálem Easy Rider.
Zde si The Young Gods přizvali na výpomoc švýcarsko-americkou vokální experimentátorku Eriku Stucky, která se zpěvového partu zhostila s pomocí dětského umělohmotného kazeťáčku s mikrofonem a uprostřed písně dokonale napodobila vyvazbenou Hendrixovu kytaru.
The Young Gods & Erika Stucky: If Six Was Nine
Dokonalé písně v dokonalém provedení. Invenční nápady. Z určitého úhlu pohledu převratný celý projekt, přinášející nový pohled na ověřené hodnoty. Absence jakékoli samoúčelnosti. Originalita a zřejmý nadhled. Jakkoli kolonka procentuálního hodnocení může někdy působit jako mírně inflační, v tomto případě je absolutorium plně na místě.
The Young Gods: Knock On Wood – The Acoustic Sessions
Vyd. Muve, čas 55:43 (CD) + 47:33 (DVD – koncert) + 13:22 (DVD – bonusy)
Hodnocení iDNES.cz: 100 %
