Chvění je bezesporu jeden z nejambicióznějších Pavlicových projektů: počtem účinkujících, množstvím hudebních, obsahových i duchovních inspirací, a vlastně také rozměrem. Jde totiž vlastně o kompletní čtyřdílnou suitu s preludiem a postludiem.
Kromě základní sestavy "alternativní cimbálovky" Hradišťan se na Chvění podílela Filharmonie Brno pod vedením Petra Altrichtera, pětičlenná bubenická skupina Jumping Drums a altajské kvarteto Altai Kai, věnující se hrdelnímu alikvotnímu zpěvu.
Jiří Pavlica se po textové stránce vrátil ke svému oblíbenému Janu Skácelovi, zhudebnil ale i Vladimíra Holana. Ze zcela jiného soudku jsou texty staroslověnské a staročeské v části Dialog s minulostí a lidové altajské verše v oddíle Dialog etnický.
Rozmlouvat hudbou s poezií, prověřit možnosti dialogu s minulostí a s více či méně exotickými kulturami, dát svému snažení se vší pokorou širší obsah a dosah - o tom jsou nejen čtyři díly suity Chvění, ale směry, jimiž se pod Pavlicovým vedením ubírá Hradišťan už dlouhá léta.
Chvění by tak mělo vlastně být jakýmsi zúročením dosud dosažených met, s trochou nadsázky řečeno "zhuštěnou vizitkou Pavlicova nesmírně širokého uměleckého obzoru". Samozřejmě by bylo naivní se domnívat, že jedna skladba či jedno album obsáhne celý tento záběr. Pouze hodně napovídá.
Druhá věc je, nakolik drží celá "Suita dialogů", jak zní podtitul, pohromadě jako kompaktní celek, tedy opravdu jako "skladba" (bez ohledu na žánr či žánry). V tomto smyslu Jiří Pavlica ne vše dokonale ohlídal. Jeden každý dialog, složený ze dvou až tří částí/písní, působí jako "ukázka" z jiného projektu.
Nevadilo by, že každý dialog je pojat jinak hudebně, aranžérsky, textově a vlastně i filozofickým poselstvím (sebezpytně holanovským, staroslověnsky křesťanským, altajsky svobodomyslným, skoro až "pohanským" atd.).
Problém je v tom, že zde neexistuje žádný jednotící motiv či prvek, který by na posluchače zapůsobil, aniž by si musel přečíst název projektu, jeho částí a nejlépe také autorovo průvodní slovo.
Aby nedošlo k omylu: to, že je Pavlicova hudba sama o sobě výborná, instrumentace nápadité (včetně funkčního využití symfonického orchestru), zhudebněná poezie dobře vybraná a interpretovaná - to berme jako konstanty, o kterých není třeba pochybovat a snad je ani zvláště zdůrazňovat.
Chceme-li však spolu s Pavlicou projekt Chvění vnímat jako ucelené dílo, musíme tak činit spíše po prvoplánovější linii, než autor sám zamýšlel.
Jiří Pavlica: Chvění
Indies Scope, 50:52
Hodnocení iDNES.cz: 70 %
