Trabandovská novinka je již šestá v pořadí. Předchozí alba velmi dobře mapují stylově přeměny zvuku kapely, jejímž vedoucím a hnacím motorem je zpěvák, multiinstrumentalista a především jeden z nejoriginálnějších současných českých písničkářů Jarda Svoboda.
Od folkrockových začátků alba O čem mluví muži? (1997) se Traband, jehož někteří členové včetně Svobody hráli před jeho založením v křesťanské kapele Otcovy děti, odpíchl ke stylu, který sám nazval "dechno".
Dechno, míchající nejrůznější žánry world music (balkánskou dechovku, židovský klezmer, angloamerické lidové písně obou břehů Atlantiku a další), prezentoval Traband na albech Kolotoč (2000), Road Movie (2002) a Hyjé (2004).
Doménou Trabandu bylo odedávna koncertní nasazení. Díky němu kapela uspěla i v zahraničí, zejména Francie ji vítala velmi často s otevřenou náručí. Živou podobu doposud vrcholné fáze vývoje skupiny zachycuje CD a DVD 10 let na cestě (2005).
Po jeho natočení Jarda Svoboda kapelu na rok rozpustil s představou nalézt náhradu za - podle něj - již vyčerpaný dosavadní styl a sound. Psal nové písně a koncertoval jen velmi výjimečně. Jednou z takových příležitostí bylo jeho společné vystoupení s perkusistou Alanem Vitoušem na loňském ročníku šumperského festivalu Blues Alive.
Už toto vystoupení, jehož repertoár tvořily převážně nové písně, které Svoboda hrál na harmonium, naznačilo, že budoucí Traband se bude ubírat komornějším směrem, než tomu bylo dříve.
Album Přítel člověka tento trend potvrzuje. Nové složení kapely se ustálilo na pouhém triu, v němž Svobodu s harmoniem a kytarou doplňuje trumpetistka Jana Modráčková a bubeník Václav Pohl.
Sám Svoboda nyní vymyslel pro Traband novou škatulku "home music". Vysvětluje: "Název ´home music´ není ani tak definice stylu, jako spíš vyjádření opozice k tomu, čemu se dnes říká ´world music´."
"Poslední dobou už mi lezou na nervy všechny ty muziky co halabala splácají všechno, co jim přijde pod ruku, lidovky odkudkoli, nejlépe z módního Balkánu, a nacpou k tomu funkující rytmiku nebo něco jiného, nesourodého, bez vnitřních vazeb a souvislostí," rozohňuje se písničkář.
"Uvědomuju si, že my jsme k tomu v minulosti taky náležitě přispěli, a v jednu chvíli už mi to začalo být hodně odporný. Já miluju, když jsou věci autentický, když jsou z nich cítit ty vnitřnosti. Proto ten návrat k domácímu muzicírování, k domácím zdrojům a tradicím. Je to jako dívat se do vlastní šrajtofle a říkat si: Tak co, kolik vlastně mám?"
